Krutý měsíc (Jana Jašová)

Jedna druhou nasnáší. Jedna trpí dvacet let starou rodinnou tragédií, zatímco druhá se snaží zjistit, co se stalo během posledních pár hodin. Obojí je však spojí dohromady, aby společně odhalily zrůdnou minulost.

Koronavirová pandemie ovlivnila život téměř všech lidí na této planetě, vyžádala si řadu obětí a změnila mnoha lidem návyky a způsob uvažování, především z hlediska priorit. Mnozí čtenáři proto očekávali, že se téma covidu projeví i ve filmu a literatuře, bylo jen otázkou jak a do jaké míry. Dnes už se dá říci, že se v žádném velkém měřítku v umění neobjevilo. Tvůrčí osobnosti si zřejmě řekly, že lidé už mají různých omezení plné zuby a už o tom nechtějí číst ani to vidět na plátně či obrazovce. V literatuře, pochopitelně i v té detektivní, se pár výjimek objevilo, ale objevily se také negativní komentáře některých čtenářů, kteří se skutečně do doby sociální izolace vracet nechtěli. Jednou z těch výjimek, jež dokázala z dané situace vytěžit hodně, bez toho, aby čtenáře trýznila návratem do oné frustrující doby, je psychologicko-detektivní thriller Krutý měsíc, který vyšel v loňském roce.

Jana Jašová byla až donedávna známá především jako překladatelka. V roce 2022 vydala psychothriller Znič to jméno, který byl nominován na cenu Magnesia Litera za detektivku roku. Cenu autorce nakonec přebrala Šelma Františka Šmehlíka. Podobné to bylo i s Cenou Jiřího Marka, kde získala třetí místo, cenu za nejlepší detektivku roku 2022 jí sebrala Hra o přežití Davida Urbana, druhé místo obsadila již zmíněná Šelma. V loňském roce Janě Jašové vyšel druhý psychothriller, Krutý měsíc. I ten je nominován na cenu Magnesia Litera, ale v době psaní této recenze nejsou ještě výsledky aktuálního ročníku známé.

Osmatřicetiletá Tamara se probere ve svém voze na lesní cestě nedaleko vesničky Hvozdín v Lužických horách. Je celá od krve, stejně jako vnitřek vozu. Nepamatuje si, jak se na této cestě ocitla, nevzpomíná si na nic z posledních pár hodin a ani z předešlého večera. Ví jen, že něco popíjela, ale už neví, co se stalo pak, natož jak se ocital v autě. Srazila někoho? Nebo snad někoho zabila? Z posledních sil dorazí do Hvozdína, do luxusního víkendové vily jejího přítele Michala Tatera, kam se v době lockdownu uchýlila se svým čtrnáctiletým synem Benem. Tady však nenajde ani syna, ani Michala. Nikomu z nich se nedokáže dovolat. Navíc je všechno zavřené, za hranice okresu se nesmí a policii si mladá žena netroufá zavolat, alespoň dokud sama sobě nevysvětlí tu krev. Ale v naprosté izolace zapadlé horské vesnice, v luxusní, ale neútulné a studené vile moc možností nemá.

O dva roky mladší Betyna/Alžběta žije v sousedství vily v obyčejném domku se třemi dětmi – čtrnáctiletou Emou, o dva roky mladší Cecílií a desetiletým Matyášem. Kromě toho se stará o matku trpící Alzheimerem, kterou si vzala k sobě domů. Otec rodiny Jiří zůstal jako lékař uvězněný v nedaleké německé Žitavě. Betyna, někdejší rebelka, je na všechno sama. Problémy má především se starší dcerou, která se čím dál více stává její kopií, ale zároveň ji z nějakého důvodu nenávidí. Betyna zase nenávidí Velikonoce. Před více jak dvaceti lety se právě o velikonočních svátcích z neznámého důvodu oběsil na zahradě domu její čtrnáctiletý bratr-dvojče Adam.

Alžběta nesnáší rodinu Taterových a nechápe, co na Michalovi Tamara vidí. Považuje ji za městskou fiflenu a zlatokopku jdoucí po penězích. Tamara zase Alžbětou pohrdá jako bláznivou „hipísačkou“ a hloupou vesnickou maminou. Přesto budou okolnostmi donuceny spolupracovat, aby společně odhalily tajemství, které je spojuje víc, než by v nejdivočejších snech čekaly.

Zatímco autorčin předchozí román Znič to jméno je vyprávěn z pohledu několika žen, přičemž na počátku známe pouze jejich přezdívky, autorčin aktuální příběh je vyprávěn střídavě pouze z pohledu Betyny a Tamary. Na počátku jsou obě ženy frustrované, každá z jiného důvodu. Za normálních okolností by i přes sociální propast mohly být kamarádky. Nicméně dávná tragédie mezi ně staví bariéru, kterou se obě (každá ze své strany) rozhodnou pod tlakem nečekaných okolností překonat. Ale bariéra lety dosáhla značné výšky a k jejímu zdolání budou obě ženy potřebovat čas, odhodlání a silnou vůli.

Autorce se opět povedlo vytvořit pozoruhodné dílo, které svou depresivní atmosférou izolace v malé vesnici a postupným odhalováním důvodů dlouholeté nenávisti čtenáře u knihy udrží až do poslední stránky. Atmosféra bezvýchodnosti, zklamání a zloby na celý svět čiší hned z několika postav. Demonstruje ji jak Alžběta pohledem na své minulé já a vnímáním současné zoufalosti, tak její dcera Ema. Sice je to postava většinu času na zabití, ale zároveň je nabíledni, že ty nenávistné emoce, které z ní tryskají, mají nějaký hlubší důvod než jen pubertální revoltu vůči matce.

Příběh ale především stojí na kontrastu dvou perfektně vykreslených hlavních postav. Můžeme na počátku nesouhlasit s jednou či druhou, ale nakonec musíme chápat pocity i motivace obou, jen je potřeba znát více souvislostí. Na konci mi byla Betyna čím dál sympatičtější, především svou zemitostí a drsným, mnohdy poměrně černým humorem. V tomto směru ale ani Tamara leckde nezůstala pozadu, navíc je to právě její postava, která v příběhu projde větší proměnou.

I když si někdy ve třetině knihy možná uvědomíte, že se tam zase tak moc neděje, budete muset uznat, že síla vyprávěčského talentu Jany Jašové tkví v tom, že i tak dokáže čtenáře u knihy udržet. Recept na to má jednoduchý, ale dobře fungující – v každé kapitole něco málo odhalí. Někdy je to jen zmínka, pouhá krátká věta, utroušená vlastně poměrně nenápadně, ale dost silná na to, aby čtenáři došly souvislosti, ze kterých ho začne mrazit. Pak s napětím očekává, co se z toho vyklube dál. Ke konci románu se vrší jedno odhalení za druhým. Některá se dají předvídat, jiná jen těžko. Já si ale troufnu předpovídat, že na každý další román Jany Jašové budou čtenáři hodně zvědaví. Perfektně prokreslené a věrohodně vytvořené postavy, dávné tajemství, atmosféra izolace a strachu, ruku v ruce se napínavým, až strhujícím závěrem… Co chcete víc?

Text: Jana Jašová (2023)
Vydáno: Motto (2023)

360 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA