Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové (Stuart Turton)

Vypadá to zprvu na obyčejnou detektivku ze starého sídla – mraky pozvaných hostů, početné služebnictvo, a zmatený doktor se ztrátou paměti, který určitě slyšel v lese někoho umřít. Ale nic tady není tak, jak to vypadá…

Sotva se totiž doktor Bell (a vy) trošku rozkoukal po domě a jeho osazenstvu, probudí se znovu ráno ten den, ale v jiném těle. Jako ve filmu Na hromnice o den více, až na to, že je uprostřed vyšetřování. Vraždy, která se ještě nestala, uprostřed hry o vlastní duši, jejíž pravidla musí teprve zjistit…

Ono totiž vyšetřovat vraždu na starém sídle proflákla Agatha Christie, a tak nezbývá než ji ozvláštnit něčím novým. Co takhle přenos osobnosti? Časová smyčka? Tajemný vládce osudu, který určuje pravidla? Ale aby to nebylo příliš jednoduché, vypravěč sice prožívá jeden den pokaždé v jiném těle, ale ne postupně – tak nějak zároveň. Vypravěčova minulá já na scéně zůstávají, no je to celé hrozně složité a kapku frustrující. Zamotala jsem se do toho sotva ve čtvrtině a chtěla to vzdát. Ale dala jsem tomu ještě šanci a někde na straně 130 mě komplikovaný děj přeci jen vtáhl. Asi je to bod, kdy se čtenář (a hlavní postava) konečně začíná trochu orientovat.

Pochopíme, že ať se stane cokoli, na konci dne bude Evelyn Hardcastlová, dcera majitelů zchátralého sídla, mrtvá. A pokud chceme z tohohle blázince uniknout, musíme odhalit vraha… Takže krom odhadování, která postava je čí a kolik toho už chápe, kdo skrývá jaké tajemství ohledně Evelyn, je tu ještě hádanka v podobě tajemného mistra loutkáře. Je podobný Mefistovi, nutícímu své lapené hříšníky běhat jak křeček dokola (anebo jako tady nutící hrdinu opakovat osmkrát jeden den v nekonečné smyčce). Tahle mysteriózní vrstva příběhu je bizarní, ale aspoň vysvětluje všechno nevysvětlitelné. Scéna je nejspíš očistec, hra někoho, kdo má všechen čas světa…

Nakonec připouštím, že je to originální nápad pro detektivku – zkoumat jeden den ze všech možných úhlů pohledu, získávat čím dál víc poznatků o dění v různých částech domu a spojovat si souvislosti. Také je celkem vtipné sledovat, jak se vypravěč musí popasovat s limity svých hostitelů – jak jinak člověk tahá z lidí informace, když je enormně tlustý bankéř, než když má tvář a tělo slizkého násilníka, starého právníka…

Nakonec mne příběh tak chytil, že jsem musela číst dál, i když jsem někdy kroutila hlavou nad šíleností celého tohohle nápadu. Stále se objevovala nová vodítka, nové záhady, které příběh zas posunuly jinam. Takovéhle klubko zmijí byla vlastně radost sledovat.

Ukrutně zamotaná, totálně komplikovaná zápletka je dárečkem pro všechny znalce detektivek, ačkoli v trochu fantasy oparu. Autor posunul hranice žánru nečekaným, ale geniálním směrem. A dočkal se úspěchu, když v roce 2018 získal prestižní britskou Costa Book Award za nejlepší debut roku – kde se obvykle detektivky neumisťují. Ale tahle objemná bichle nejen že přesahuje žánry, ale nutí čtenáře držet krok s hlavní postavou, být ve střehu, přemýšlet. A to se cení…

Originál: Seven Deaths of Evelyn Hardcastle, 2017
Překlad: Martina Šímová
Vydal: Dobrovský, 2019
Edice Vendeta
467 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA