Panoptikum je plné osůbek s nejrůznějšími problémy. Jeho vlastník Alfréd Perkins si žije poměrně úspěšným životem, dokud ho nenavštíví jeho někdejší známý a neobrátí mu život naruby.
Alfréd Perkins je vlastníkem panoptika, s kterým křižuje Evropou. Předvádí v něm vousatou ženu, obra, silnou ženu, trpaslíky i siamská dvojčata. A nechybí ani stará kartářka, která leccos ví. Koncem 19. století tito lidé vzbuzovali obrovské pozdvižení a panoptikum bylo velmi úspěšné. Kromě tohoto podniku má Perkins i mladou milenku, která v panoptiku účinkuje jako hadí žena.
Perkinse navštíví jeho starý známý Leopold Higgs a nabídne mu, aby společně založili zábavní park v Čechách. Perkins po naléhání milenky souhlasí, ale netuší, co to pro něj a jeho svěřence bude znamenat.
Téměř o sto třicet let později přijíždí na místo bývalého zábavního parku doktor historie Benedikt Knesl se svojí praktikantkou Klárou, aby pomohli policii s neobvyklým nálezem. Ve zpustlém a opuštěném areálu někdejšího panoptika se totiž našla kostra s prostřelenou lebkou.
V románu Panoptikum pana Perkinse se vždy po jedné kapitole se střídají obrazy z minulosti s současnosti. Vyprávění vousaté ženy Ady a doktora historie Benedikta Knesla. Ben se svojí praktikantkou Klárou má nejprve velmi napjatý vztah. Klára potřebuje jen takzvaně odškrtnout praxi, zatímco Ben by ocenil skutečnou pomoc.
Situace Ady je velmi složitá, a my se ji dozvídáme prostřednictvím zápisků z deníku. Zjišťujeme tak, za jakých podmínek žili pracovníci panoptika a co vše museli snášet, aby si udrželi alespoň střechu nad hlavou. Kdyby odtamtud odešli, nejspíš by se měli ještě hůř, pokud by vůbec přežili. V tamějším světě pro ně jinak nebylo místo a vzbuzovali smích, případně zděšení. Ani v panoptiku mezi sebou neměli všichni ideální vztahy.
Bylo zajímavé sledovat spolu s historikem Benem postupné odkrývání nánosů minulosti. Verze ze současnosti je napínavá, stejně jako ta z minulosti. Právě jejich střídání vytváří ještě větší napětí. Můžeme tak sledovat i to, co vzbudí nález v bedně v obyvatelích vesnice. Doposud místo vnímali jako to, kde dnes straší a dříve tam umírali lidé.
Panoptikum pana Perkinse je velmi poutavě vyprávěným románem, ze kterého mrazí. V tomto záhadném příběhu sice pátráme po tom, kdo příslušnou neznámou osobu zavraždil, ale spíše v něm jde o vylíčení určitého prostředí a osudů lidí, kteří mají nějaký významný problém. Zajímavá je ovšem i linie ze současnosti v tom, jak se jednotliví lidé z vesnice staví ke vzniklé situaci a jak se na základě ní zachovají. Možná uhodnete pachatele, ale postupné odkrývání souvislostí je mnohem zajímavější, než samotné nalezení pachatele. Necelých 400 stran zvládnete přečíst velmi brzy, protože od tak záhadného vyprávění se těžko odchází. Ilona Dobrovolná zvolila velmi originální námět a nejen díky němu, ale i autorčinu stylu psaní to určitě není její poslední kniha, kterou jsem přečtla. Pro autorku se jednalo o druhý detektivní titul. Prvním bylo Prokletí rodu, které vydala MOBA v roce 2022 v edici Původní česká detektivka.
Nakladatel: MOBA, 2024
392 str.
