Podivné úmrtí v cizím bytě a návrat Hanzelova syna jsou stěžejními motivy jedenáct let starého románu, který nyní vychází v českém překladu.
Jméno slovenského spisovatele Dominika Dána patří už od roku 2005 ke stálicím detektivní scény nejen u našich východních sousedů, ale i u nás. I když poprvé bylo jeho dílo přeloženo do češtiny deset let po vydání debutového titulu Popel všechny zarovná, čeští čtenáři si našli k Dánovi cestu mnohem dřív. Mnozí z nich dodnes dávají přednost slovenskému originálu, ať už se jedná o tištěnou knihu, nebo o audioknižní zpracování. Pilný spisovatel, který zvládne napsat i dvě knihy za rok, si zvolil za hlavní hrdiny detektivy z oddělení vražd ve fiktivní slovenské metropoli Naše město. Ta také dala název celé knižní sérii, která se k dnešku rozrostla na více jak třicet titulů. Některé tituly na české vydání stále čekají. Začátkem tohoto roku vyšel česky v pořadí patnáctý příběh, který Dán napsal v roce 2012 a zasadil ho do roku 2003.
Podle mnoha detektivek to vypadá, že na oddělení vražd se pracuje ve dne v noci, o svátcích i o víkendech. Nemusí to být ale pokaždé pravda. Detektivové Hanzel a Burger vyšetřují případ podivného úmrtí vlivného inženýra. Zprvu se zdá, že umřel na infarkt, ale pitva prokazuje homosexuální styk, navíc se detektivům nezdá, v jakém stavu byl inženýr nalezen. To jejich kolegové Krauz a Fischer, kterému nikdo neřekne jinak než Chosé, nemají téměř do čeho píchnout. A tak když se k velké radosti Hanzela vrátí po letech strávených v cizině jeho syn Oto a začne se chovat podezřele, stejně jako jsou podezřelé jeho historky, Krauz s Chosém celkem ochotně vyhoví prosbě Burgera, aby si mladého muže potají proklepli. Jestli zase chystá nějakou levárnu, Hanzel je jejich kamarád, a měl by to vědět. Ale proč ho stresovat, dokud se všechno nevyjasní. Krauz ani Chosé ovšem netuší, že je jejich soukromé čmuchání zavede až ke spletité historii, která se odvíjí už od druhé světové války. A pak tu ještě máme pražského spisovatele, který se dokonce dostane až na oddělení vražd, protože ho někdo chtěl při sbírání materiálu pro svou knihu zabít.
U Dána je celkem obvyklé, že se v knize věnuje dvěma případům současně, které se mohou a nemusí propojit. Na čtenáři zůstane, aby většinou až do konce knihy čekal, zdali k propojení a na základě čeho dojde. Nezřídka se také Dán nechá inspirovat skutečnými událostmi. Sice se dodnes skrývá za pseudonymem a jeho pravé jméno čtenáři neznají, ale rozhovory dává poměrně často a z nich se lze dozvědět, že námětů kolem sebe stále vnímá dost.
Jak už vyplynulo z předchozích řádek, i tentokrát se bude jednat o dva případy, i když to v některých momentech vypadá, že půjde o případy tři (smrt homosexuála, napadení spisovatele, sledování Oty). Ten druhý vlastně začne nenápadně a o dost později, a postupně se rozvíjí a spojí se se třetí zápletkou. Je to vskutku v pravý čas, protože místy se zdá, že autor jako by najednou nevěděl kudy kam a začal se zaobírat zbytečnými zápletkami. Poněkud zarážející je také to, že jedenáct stran zabírá téměř stejná úvodní kapitola jako v románu Kníže smrt (vyšel čtyři roky před Koženým srdcem) a zaobírá se pohřbem Hanzelovy milované manželky. Chápu, že to bylo částečně potřeba pro příběh Koženého srdce (setkání osamělého Hanzela se synem), ale bylo nutné to celé opakovat?
Co se týče dvou stěžejních zápletek, jsou obě v detailech trochu nechutné. Ta první se ke konci mění v ošklivou zpověď o něčem, co asi bohužel vůbec není mimo realitu. Druhá zápletka odvíjející se už od druhé světové války není moc originální. Téma nacistických zvěrstev, lovců nacistů i židovského pogromu už tu byla mockrát. V detektivní a krimi literatuře, ať už u nás či v zahraničí, je využívána poměrně často. Tady snad může jen zajímavé, jak s oním častým tématem poradil Dán. K tomu snad lze ještě dodat, že „zámečku“ na okraji města, který je pro děj stěžejní, by prospěla větší pozornost. Nabízel mnohem vyšší potenciál.
Patnáctá „Dánovka“ tedy nabízí dva příběhy, které jsou od sebe hodně vzdálené a jsou zasazené do knihy, která někde v polovině působí malinko rozpačitě. Zachraňuje to ale jednak soukromé pátrání Krauze a Chosého, které příběh zpestřuje a odlehčuje od jinak závažných zápletek obou dějových rovin, a pak druhá polovina, kde konečně chceme s detektivy rozplést zamotanou historii vlekoucí se od války. Což na nějakou dobu zastíní první příběh, který se ale na konci vehementně hlásí o slovo svou syrovostí. Ani tentokrát čtenáři nepřijdou o obvyklé špičkování mezi detektivy a odhalí něco málo z jejich soukromí.
Originální titul: Kožené srdce (2012)
Vydáno: Slovart (2012)
Vydání v České republice: Slovart, spol. s r. o. (2023)
Přeložil: Jan Hanzlík (2022)
304 stran
