Náhodné vylovení panenky z moře odstartuje sérii zdánlivě spolu nesouvisejících vražd. Audioknižní verze pátého příběhu Huldara a Freyi přináší řadu dějových zápletek.
Detektivních románů a seriálů, ve kterých vystupuje smíšená dvojice hlavních hrdinů, je mnoho. Většinou jde o detektivy, kteří se zpočátku moc nemusí, ale pak to mezi nimi začne jiskřit, nicméně se povětšinou drží v mezích kolegů, maximálně utajených milenců. Islandská autorka Yrsa Sigurðardóttir na to šla trochu oklikou a za protagonisty svých románů si vybrala policejního vyšetřovatele a dětskou psycholožku. Nelze tedy mluvit o těsné spolupráci, přesto jsou vztahy mezi nimi tak trochu jako na houpačce. Podstatné však je, že si v pátém díku série Huldar a Freya rozhodně na nedostatek zápletek nemůžeme stěžovat.
Dísa vezme svou jedenáctiletou dceru na rybářský výlet na člunu svého kolegy. Místo ryb však vyloví z moře panenku. Podle Dísy je odpudivá, ale Rósa trvá na tom, že si ji nechá. Matka se ještě toho večera svěří s jejich „úlovkem“ na Facebooku. V noci ji v bytě překvapí nečekaná návštěva…
Rósa je umístěna do dětského domova a nikdo jí nevěří, že matku zabila panenka, která poté z bytu zmizela. Policie smrt Dísy uzavře jako nešťastnou náhodu, v koupelně uklouzla a uhodila se do hlavy.
Mladý britský pár už má dost veder ve Španělsku, a tak se odjedou zchladit na Island. Dívka jednou v noci nenajde ve stanu svého partnera, ale slyší, jak kolem někdo chodí. Její kluk to však není…
Policie s pomocí speciální mini ponorky objeví na dně moře u pobřeží Islandu lidské ostatky. Podle všeho patřily dvěma lidem, nejspíš šlo o muže a ženu. Detektiv Huldar se se svými kolegy snaží vypátrat, komu mohly patřit. Případ se ale vleče, a tak je svou nadřízenou Ertlou přeřazen do oddělení sexuálních trestných činů, aby pomohl rozplést sérii obvinění ze zneužívání vznesených proti jistému vychovateli z dětského domova. Spolupracuje přitom znovu s Freyou a narazí na zajímavý případ jisté Rósy. Dívka je však nezvěstná.
Co na tomto románu zaujme jako první (a co už naznačuje předchozí nástin děje), to je řada zdánlivě spolu nesouvisejících zápletek. Většinu čtenářů asi jako první napadne, jak spolu může souviset nález téměř hororové panenky s očividnou vraždou mladého kempujícího páru. Nález ostatků na dně moře se dá celkem snadno spojit, takže my čtenáři jsme v tu chvíli malinko před vyšetřovateli, jenomže poté dochází k dalším vraždám a odhalením z minulosti. Podle všeho i otec Rósy nezemřel před mnoha lety přirozenou smrtí, navíc je tu brutální vražda drogově závislého bezdomovce a zmizení samotné Rósy. Velmi rychle zjistíme, že patrně nemáme šanci tohle klubko rozplést. Podstatné je, že to Yrsa udělá za nás a že to všechno nakonec smysl dává, byť je to už lehce přitažené za vlasy. Všechno až příliš souvisí se vším. Skoro to vypadá, že na Islandu zná každý každého. Ale jak říká jedna z postav: „Island je malá země a drogová scéna ještě menší“.
Autorka zpočátku věnuje pozornost celkem rovnoměrně jak Huldarovi, tak Freye, každý z nich ale nejdříve řeší své starosti. Tohle střídání mi docela zpočátku vadilo. Huldarovo vyšetřování ohledně koster v moři mi přišlo daleko zajímavější než podle mě už dosti ohraná písnička zneužívání dětí v domově. „Kolikrát tady už tohle bylo?“ říkal jsem si, „Tak proč zase?“ Ale Yrsa mě postupně „vyškolila“, že všechno má své místo a je třeba být trpělivý. Znovu to platilo i na konci knihy, když už se zdá, že je všechno jakžtakž vysvětleno a najedou přijde scéna, která vypadá jako násilně naroubovaná do děje, ale ejhle – i ona tu má své – a nakonec docela zásadní místo.
Kniha je dějově hodně nabitá, takže možná i proto jsou tu leckdy až zarážející velké časové skoky. V tu chvíli prostě vypravěčka odvypráví zrychleně velký kus děje, aby nás seznámila s tím, co všechno se stalo. Protože kdyby mělo dojít na popis, co detektivové museli zvládnout, aby se dostali k výsledku, byla by kniha o polovinu delší. Markantní je to zejména před koncem knihy, a to ve scéně, kdy Huldar popisuje Freye zakončení policejního vyšetřování.
Policejní oddělení má tentokrát novou posilu v podobě mladé a snaživé stážistky. Jinak se opět dočkáme už v úvodu zmíněného jiskření mezi Huldarem a Freyou (se kterou se kdysi detektiv jednou vyspal) a vzájemných slovních přestřelek mezi Huldarem a Ertlou (se kterou se také jednou kdysi vyspal). Huldar je ovšem sympatická postava. Je to sice „postelový dobyvatel“, ale má srdce a cit pro spravedlnost, stejně jako pro nezdravý styl života, tedy hamburgery a cigarety. S takou postavu se dá snadno ztotožnit, že, pánové.
Příběh už tradičně načetla herečka Klára Cibulková, která je určitě dobrou volbou. V knize sice nemají ženské hlasy převahu (díky Freye a Huldarovi je to tak půl na půl), ale interpretka zvládá dobře i mužské hlasy. Kapitoly odděluje vhodně zvolený, lehce dramatický hudební předěl. Nedá se sice mluvit o nějakém uměleckém navýšení románu, avšak dějově nabitý příběh i jeho závažnost si vystačí samy. Hereččin přednes tomu všemu důstojně sekunduje, nesnaží se o něco víc, protože to ani není potřeba.
Panenka je detektivní příběh, ve kterém jen těžko odhalíme všechny souvislosti. Ty jsou leckdy až na hranici uvěřitelnosti, vyvažuje to ale závažnost tématu (snad nikdy jsem neopovrhoval drogově závislými lidmi tak, jako tady) a zvědavost, jak to všechno autorka vymyslela. Sice si tou panenkou trochu „přihřála polívčičku“ na popularitě hororové série Annabelle, nicméně to jí lze odpustit. I přes drobné otazníky v očích nakonec všechno srozumitelně popíše a pospojuje do jedné dějové linie s minimem odboček, která vede až k odhalení vší té špíny a hnusu v pozadí.
Knižní předloha:
Originální název: Brúðan (2018)
Vydání v České republice: Metafora (2022)
Přeložila: Hana Sichingerová
432 stran
Audiokniha:
Vydáno: OneHotBook (2023)
Čte: Klára Cibulková
Celková délka: 13 hodin 48 minut
