Černá díra (Yrsa Sigurðardóttir)

Byli svědky brutálního zločinu a pak se sami stali oběťmi. Kdo stojí za bizarními vraždami a jak souvisejí s dvanáct let starou tragédií? Odpověď najdete v audioknižní verzi druhého titulu série Freyja a Huldar.

Island je zhruba jeden a půl krát větší než Česko a přitom v něm žije méně obyvatel než v Brně. I přesto, že je v tomto rozlehlém státě s divokou a čistou přírodou mizivá zločinnost, mohl by být podobně jako třeba Shetlandy, Faerské ostrovy, nebo Skandinávie stvořen pro temné detektivky. Toho si zřejmě byla vědoma i stavební inženýrka Yrsa Sigurðardóttir. Poté, co napsala několik knih pro děti, se rozhodla přesedlat na detektivky. Zpočátku psala příběhy s právničkou Tórou Gudmundsdóttir a poté se pustila do nové série Freyja a Huldar, z níž česky zatím čtyři tituly ze šesti. Stala nekorunovanou královnou islandské krimi, i když sama při jedné návštěvě České republiky (byla u nás minimálně čtyřikrát) podotkla, že když s detektivkami začala, byla na Islandu jedinou autorkou tohoto žánru. Nicméně je ve své vlasti nejprodávanější spisovatelkou a pravidelně obsazuje první příčky žebříčků prodejnosti. Černá díra je druhou knihou série (před časem jsme vám přinesli recenzi audioknižního zpracování třetího titulu – Katarze).

Začíná prologem v roce 2004, kdy si šla osmiletá Vaka zavolat do domu své spolužačky poté, co se její otec opozdil a nestihl ji vyzvednout ze školy. Od té doby se pohřešovala. O dva roky později měli čtrnáctiletí školáci za úkol napsat, jak bude podle nich vypadat svět za deset let. Jejich práce pak byly uloženy do „časové kapsle“, která byla skutečně po deseti letech otevřena. Škola předala policii nepodepsanou práci jednoho z žáků, ve které sepsal seznam lidí (pouze s iniciály), kteří v roce 2016 zemřou. Tito lidé prý nebudou nikomu chybět a pisateli už vůbec ne.

Policie je dopisem znepokojena. Detektiv Huldar z Oddělení kriminálního vyšetřování se obrací na dětskou psycholožku Freyju. Ta mu není zrovna nakloněna poté, co se nejprve vydával za truhláře, aby s ní strávil noc, aby se následně při jednom vyšetřování ukázalo, že je policista. Huldar byl navíc po předchozím nezdaru sesazen z velitelského místa a nahrazen kolegyní Erlou. Prošetření školní práce neznámého žáka je v podstatě jen způsob, jak ho někam odklidit.

Posléze je Huldar s Erlou vyslán prověřit anonymní telefonát, ve kterém je pisatel posílá do jedné chudší části Reykjavíku, kde prý najdou něco, co by policii mohlo zajímat. Ve staré vířivce najdou useknuté lidské ruce. Svědkem nálezu je bývalý státní zástupce na penzi, žijící v jednom z přilehlých domů. Ten je nálezem zděšen i znepokojen.

Později je penzista zavražděn obzvlášť brutálním způsobem – kdosi ho řetězy připoutá za jedno z aut na podzemním parkovišti. Nic netušící řidič ho pak při odjezdu doslova rozmačká mezi zábradlím. Policii tvrdí, že dotyčného neznal. Čím dál více je ale jasné, že bizarní vraždy (a nezůstane jen u těch dvou) nějak souvisí s mužem, který byl po dvanácti letech propuštěn z vězení poté, co mu byl prominut zbytek šestnáctiletého trestu. Ten si odpykával za znásilnění a vraždu Vaky…

Černá díra vysvětluje, proč je její autorka ve své vlasti nejprodávanější a proč ve výše zmíněném žebříčku dokázala předstihnout i Dana Browna. Její druhý příběh s Freyjou a Huldarem je napěchován vším, co si dovedeme představit pod pojmem „severská detektivka“. Surové a propracované vraždy, nehostinné zimní exteriéry, objevování dalších a dalších souvislostí, kdy můžeme kombinovat, co s čím souvisí. Yrsa se stejně jako ve svém dalším románu Katarze zabývá především násilím na dětech a jeho důsledky, respektive touhou po pomstě. V Katarzi to byl motiv šikany, ať už ve škole nebo přes sociální sítě, v Černé díře je to zase pohlavní zneužívání dětí, domácí násilí, ale i netečnost dalších zúčastněných výměnou za vlastní pohodlnost či prospěch. Pasáže ve druhé polovině knihy, které všechen tenhle hnus odhalují, patří k nejpůsobivějším v celé knize.

Autorka v obou výše zmíněných knihách však zjevně dává prostřednictvím hlavních postav najevo, co si myslí o braní spravedlnosti do vlastních rukou. Přesto se jí během četby neustále daří zneklidňovat čtenáře znepokojivými otázkami, jak by se zachoval on sám, zdali si obětí zaslouží takovou pomstu, případně kdo je horší – jestli ti, co se v minulosti nějak provinili, nebo ti, co dokážou páchat možná ještě horší zvěrstva ve jménu „spravedlivé“ odplaty. Nejeden čtenář tak možná bude chvíli soucítit s oběťmi, aby se vzápětí dozvěděl, co všechno v minulosti spáchaly a jeho názor se tak možná (a nebude to jen jednou) změní. A podobně jako v Katarzi nechybí závěrečná „rána pěstí mezi oči čtenáře“ překvapivým odhalením. Doslova v několika posledních větách, v epilogu.

Z příběhu také zaznívá sociálně-kritická nota ohledně spravedlnosti soudního systému, kdy – jak říká jedna z postav – vrah dítěte může běhat po dvanácti letech zase na svobodě, zatímco pozůstalí jsou „odsouzeni na doživotí“. V knize ovšem zazní i názor, že doživotí by jen zvýšilo počet vražd, jelikož vrahy už by pak nic nezastavilo a likvidovali by další svědky, protože s vidinou doživotního trestu už by neměli co ztratit (hm, zajímavý názor). Daleko působivější je spíš fakt, že podobné tragédie nejsou nic nereálného (vzpomeňme na případ Aničky Janatkové).

Audioknihu opět načetla herečka Klára Cibulková. Většinu času je její hlas chladný a ostrý, přesně v souladu s laděním knihy. Přednes pochopitelně vyniká především při čtení replik ženských postav, u těch mužských je občas těžké rozeznat, koho zrovna mluví, ale zase takový problém to není. V emocionálně vypjatých scénách je však interpretka perfektní a dokáže ještě znásobit už tak mrazivý pocit z příběhu.

Černá díra je románem s řadou brutálních vražd, ponurých lidských osudů, kritikou soudního systému, zamyšlením nad morální a trestní odpovědnosti jedinců. Je ideálním exemplářem, jak má takový thriller vypadat, jelikož můžeme během četby dedukovat a objevovat nové souvislosti. Přestavuje sympatické hlavní hrdiny, kteří ale mají své chyby a poklesky. Ať už sáhnete po tištěné verzi nebo audioknize, užijete si thriller se vším všudy, a ještě se nad ním nejspíš nejednou zamyslíte.

Knižní předloha:
Originální název: Sogið (2015)
Vydání v České republice: Metafora (2018)
Přeložil: Ondřej Duha
350 stran

Audiokniha:
Vydáno: OneHotBook (2020)
Čte: Klára Cibulková
Celková délka: 12 hodin 46 minut
Médium: 2x CD mp3

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA