Třetí případ advokátky Tóry Gmundsdóttir od islandské autorky Yrsy Sigutdardóttir má název Žhavý hrob a stejně jako autorčina prvotina s názvem Poslední rituál (Metafora, 2007) je tak trochu morbidním vyprávěním.
V roce 1973 vybuchla sopka v Heimaey a následovala evakuace osob z blízkého okolí. Tato krutá historie se nyní vrací s právě probíhajícími archeologickými vykopávkami. Ne všichni jsou nadšeni odkrytím minulosti. To je třeba případ Markúse, Tóřina klienta, který nesouhlasí s archeologickými vykopávkami v jejich domě. Když konečně svolí, trvá na tom, že první se do právě vykopaného sklepa podívá on sám. Se zděšením hlásí advokátce nález „pokladu“ v podobě tří mrtvých těl a jedné hlavy ukryté v krabici. Tóra ztrácí víru v rychlé vyřízení případu, jak si původně myslela a navíc netuší, do jaké míry Markus o této skrýši věděl nebo ne. Jeho alibi by měla potvrdit Markúsova láska z mládí, Alda. Jenže Alda, jak se dozvídáme z prologu knihy, právě velmi podivným způsobem zemřela.
Na malém místě, kde všichni velmi dobře znají, je mnoho podezřelých a málo osob ochotných mluvit, a tak je pátrání po pachateli otřesného činu velmi složité. A navíc tu máme osud zdravotní sestřičky Aldy. Bylo načasování její smrti pouze shodou okolností nebo mělo daleko větší význam?
Kniha Žhavý hrob je navíc tak trochu i temně aktuální, protože jiná islandská sopka o sobě v posledních měsících stále dává vědět. Celá živelná katastrofa je více než vyhovujícím ponurým pozadím pro hrozivé zločiny z minulosti i současnosti.
Tóra se vydává po nejrůznějších stopách, které vypadají jako nadějná cesta k vypátrání vraha nebo vrahů a nakonec se ukáží jako slepá ulička. Čím více zjišťuje, tím blíže se dostává k zajímavým životním propletencům, které by jejich vlastníci nejraději nechali pohřbené co nejhlouběji.
Trochu více prostoru dostává v této knize Tóřina sekretářka Bella, jejíž osobu vykreslila autorka jako originální podivínku. Kupodivu bude tentokrát advokátce užitečná, s čímž možná Tóra ani úplně nepočítala.
Co se týká advokátčina osobního života, je tak trochu „na čekané“, dozvídáme se o něm velmi málo, ovšem Tóřiny děti o sobě přece jen párkrát dají vědět. Několik náznaků týkajících se advokátčina přítele jako by si autorka nechávala pro příští knihu.
Žhavý hrob má velmi překvapivý závěr, který možná není úplně nejšťastnějším řešením a podle mého trochu kontinuitu příběhu narušil. Yrsa Sigurdardotttir opět velmi zdařile vytváří napětí, nabízí čtenáři osobité charaktery a když se k tomu všemu připojí čtivost (až na zvláštní závěr) a zajímavé zápletky, máte o dobrou zábavu postaráno.
Přestože je Žhavý hrob zdařilejší než druhá kniha s názvem Mrazivé světlo (Metafora, 2008) autorčina prvotina stále v mém soukromém pořadníku jednoznačně vede.
Z německého překladu Tiny Fleckenové islandského originálu Aska, Das glühende Grab, vydaného nakl. Fischer Tascenbuch Verlag, 2008 přeložil Eduard Světlík
Vydalo nakladatelství Metafora, 2010
376 stran
www.metafora.cz
