Je 27. června 1951. Mladý podporučík Státní bezpečnosti Jaroslav Lenk dostává příkaz hlásit se vyzbrojený pistolí a samopalem v Národní bance. Tam na něj čekají dva její zástupci Vojtíř a Šrámek a další, rovněž ozbrojený člen Bezpečnosti, poddůstojník Vrána. Úkol zní střežit zásilku dvaceti milionů na cestě vlakem z Prahy do Bratislavy. Celý obnos je převážen v poštovním voze, v nových tisícikorunových bankovkách série C-L, která má nahradit z oběhu stahované bankovky.
Na kilometru 297,3 dojde k silnému výbuchu, který celý poštovní vůz rozmetá do okolí. Jako zázrakem přežije jedině podporučík Lenk, všichni ostatní členové ostrahy jsou mrtví. Zdá se, že byla celá nová série zničena.
Poddůstojníku Vránovi byla utržena hlava. Tělo, na němž uniforma téměř shořela, prorazilo nebo bylo vrženo proraženou již čelní stěnou vagonu mezi koleje. Velmi pravděpodobně se odrazilo od odpoutávajícího se tendru.
Šrámek byl výbuchem rozmetán na kusy. Části jeho těla vyletěly střechou a dopadly na různá místa. Ohněm zůstaly téměř nedotčeny.
Vyšetřování se ujímá kapitán Kalaš s nováčkem z kriminálky, horlivým Karlíčkem. Hned v počátku pátrání je poblíž místa nehody objeveno tělo šestnáctileté dívky. Byla zavražděna střelou zblízka do hlavy. Souvisí tato vražda s výbuchem poštovního vozu? Nešlo nakonec o likvidaci svědka loupeže, která se nepovedla?
Postupem času se však přece jen některé bankovky C-L dostávají do oběhu. Zásilka tedy nemusela být kompletně zničena. Mezitím se někdo pokusí zabít i Lenka, který se v nemocnici pomalu zotavuje. Právě jeho svědectví přináší průlom do vyšetřování a potvrzuje jednu z teorií, že měly být bankovky zničeny pouze naoko a že lupiči měli v poštovním voze komplice. Podporučíka totiž neomráčil výbuch, ale rána do hlavy od někoho ze strážců ve voze…
Okruh podezřelých se rozšiřuje, zároveň však také přibývá mrtvých. Zdá se, že se někdo zbavuje potenciálně nebezpečných spolupachatelů. Úsilí kapitána Kalaše a jeho spolupracovníků se tak zaměřuje na jediného muže v pozadí, organizátora celé akce a nemilosrdného likvidátora všech, kteří se s ním na loupeži podíleli…
Série C-L je předposledním románem z trojdílné série „Kalaš — Karlíček“. Jde o nejúspěšnější dílo spoluzakladatele české detektivky, scenáristy a překladatele Eduarda Fikera (1902—1961). Jako mnoho jeho dalších románů se i „Série“ stala objektem zájmu filmařů. V roce 1970 ji úspěšně na plátno převedl Josef Mach pod atraktivnějším názvem Na kolejích čeká vrah (náš článek o filmovém zpracování). Film se však odvíjí zhruba pouze podle první poloviny románu.
Právě u tohoto dělení bych se chtěl zastavit. Zmínka o „dvojrománu“ se objevuje už v dobových recenzích, a možná právě to bylo důvodem, proč se tvůrci filmu chopili pouze první poloviny. Ta je přirovnávána ke klasickým detektivkám typu „záhady zamčeného pokoje“, která se tentokrát odehrává v poštovním voze a snaží se nutit čtenáře přemýšlet o tom, zdali před výbuchem skutečně z vozu stačily bankovky zmizet a pokud ano, jak se to pachatelům povedlo.
Druhá polovina je oproti tomu to, čemu dnes říkáme thriller, tedy kupení mrtvol, napínavé pátrání a souboj chytrého detektiva s mazaným zloduchem. Brzy po vydání románu v roce 1958 vyšly dvě recenze (Ivan Klíma, Oleg Sus), které obě v podstatě chválí první polovinu románu, zatímco u druhé jim vadí postava „geniálního zloducha“, což považují buď za ústupek konvenci či nereálnost.
Za sebe mohu říci, že s tím nemám problém, nicméně oba autoři recenzí mají na své názory samozřejmě právo. Troufám si však tvrdit, že až pozdější detektivní romány a filmové thrillery vyvracejí pochybnosti nad použitím geniality „hlavního záporáka“. Ten se později objevuje v mnoha dílech a stal se oblíbenou rekvizitou, po které sahá spousta autorů. I v každé bondovce má slavný špion proti sobě nakonec jediného zlosyna, který nechce nic menšího než ovládnout/zničit (nehodící se škrtněte) svět. I autoři píšící detektivky staví proti svým detektivům geniálního zločince, který navzdory schopnostem detektiva či policejního týmu stále uniká. Stejně jako A. C. Doyle postavil do pomyslného bitevního pole Sherlocka Holmese a profesora Moriartyho, i např. Ed McBain znepříjemňoval práci svému 87. pátracímu revíru unikátními eskapádami tajemného fantoma, který si říkal Hluchý.
Série C-L začíná strohým policejním hlášením, které vás vtáhne do děje a nepustí až do konce. Není třeba dělit román na dvě poloviny. V počátku společně s detektivy objevujeme stránku za stránkou další překvapivá fakta, nacházíme některé z pachatelů. Než je však stačí Bezpečnost zatknout, jsou mrtví. Nastává závod s časem, kdy je hlavní organizátor stále o krok napřed před kriminálkou. Nepozorovaně se tak přesouváme do druhé poloviny.
Děj je vyprávěn v první osobě kapitánem Kalašem. Mimochodem, jeho jméno zde padne pouze jednou, když dostane na velitelství dopis. Ač se děj knihy odehrává počátkem temných padesátých let, kromě občasného slova „soudruh“ ničím neslavnou komunistickou éru nepřipomíná. Naopak, napínavý děj může směle konkurovat dnešním thrillerům. Je také zároveň přesvědčivým důkazem obecně známého tvrzení, že kriminálka se vždy mohla opřít o muže, kteří dělají své řemeslo se zaujetím, stoprocentním nasazením, nehledě na volný čas a víkendy, navzdory době, navzdory únavě a vyčerpání…
Kdypak to začne působit? Zatím usedám malátně za stůl. Cítím ochablost ve všech údech. Nedostaví-li se účinek drogy co nejdřív, usnu za stolem nad tou tlustou obálkou jako opilec. Hlava se mi bezmocně kloní do loktů. Nemám sílu ji zdvihnout.
Ale kupodivu neupadám do bezedné propasti hlubokého spánku, ačkoliv to zcela jistě očekávám. Pořád vím, že sedím za stolem s hlavou v loktech.
Poprvé vydáno roku 1958
Recenzované vydání: Martin Trojan-3-JAN, Praha 2012
edice vychází z 2. vydání románu publikovaného r. 1960
Doslov Pavel Janáček
www.comicscentrum.cz
368 stran
