Když Ann Cleevesová dokázala, že i na malé skotské ostrovy lze zasadit kvalitní detektivka, prošlapala tím cestu dalším autorům. Keith Moray si vybral Hebridy, konkrétně fiktivní Západní Uist, a tak kdo četl shetlandského Černého krkavce od Cleevesové, může i srovnávat.
Hlavním hrdinou je tu mladý inspektor Torquil McKinnon, který se pečlivě připravuje na dudáckou soutěž během každoročního festivalu. Také mu nikdo neřekne jinak než Dudák. Na literární festival a Setkání se na ostrov sjíždí různorodá směska: turisté, spisovatelé a jejich fanoušci – i jeden záhadný pachatel, který dle prologu vraždí své příbuzné a ďábelsky se směje nad tím, jak mu to hladce prochází. (Prolog s jeho ďábelským smíchem mohl být parodií, a já zprvu doufala, že i byl.)
Hned po pár kapitolách je jasné, v čem se budou Vraždy lišit od Krkavce – knihy Ann Cleevesové jsou poetické a melancholické, Keith Moray prostě píše o skotských ostrovech bez příkras a kudrlinek, zato celkem optimisticky – hodně gaelštiny, golfu a mladých zapálených lidí. Však policii na ostrově tvoří tři lidi s nízkým věkovým průměrem, a nikdo z nich se nijak zvlášť neutápí v melancholii – ale tím se nijak nechci dotknout inspektora Pereze, jeho jsem si zamilovala a doufám, že vyjdou další díly z shetlandské série… Ale zkrátka policisté Torquil, Morag i Ewan jsou celkem vyrovnané a šťastné povahy.
Máme tu však hned několik kandidátů na to, nechat se zavraždit. Horkým tipem je Fiona, autorka detektivek inspirovaných skutečnými případy a osobami. Její příští kniha má prý být o někom z ostrova… a dává košem své literární agentce. S takovou kombinací ji nezachrání ani přátelství s inspektorem Torquilem. Kupodivu však první mrtvolou bude jiný druh spisovatele, taktéž účastník festivalu, básník Ranald.
Rozjíždí se vyšetřování par excellence, západouistský policejní sbor je plně vytížen, dokonce musí přibrat i pomocné strážníky (i když dvojčata Drummondova mají dohromady asi tak jednu mozkovou buňku.) Ostrov je uzavřen, nikdo nesmí odplout, protože, jak případně vysvětlila seržantka Driscollová strážníku McPheeovi: „Ewane, drahoušku, zrovna teď jsou na Západním Uistu podezřelí úplně všichni!“
Ale protože vyšetřování jde vždycky pomalu, navíc o třech lidech a plném ostrovu podezřelých, bylo třeba navýšit riziko, vystupňovat protivenství, pořádně zápletku zdramatizovat. Autor toho dosáhl výhružkou Dudákova nadřízeného, že na pátrání mají 24 hodin – než se zruší embargo, podezřelí odplují a připluje velitel, případ převezme a zpacká. Čas běží…
Vraždy na Hebridách jsou přímočarou detektivkou, která se ani nesnaží hrát na něco víc. Ačkoli se jim docela daří nenásilně ukázat život na ostrovech takový, jaký je dnes. Kdy se moderní doba pere s dávnými legendami a kde pověry o tulením muži Selkiem vyšetřuje inspektor, který jezdí po ostrově na motorce a v kožené bundě. Užívala jsem si každou stránku a v duchu žasla, jak moc dokázal autor zašmodrchat vazby a motivy těch pár klíčových postav, co tu vystupovaly. A až do posledních kapitol jsem věřila, že konečně existuje skotská detektivka, která NENÍ depresivní. Po poslední stránce přehodnocuju, a dokonce připouštím, že prolog s chechtajícím se maniakem teď už dává smysl. Lidi jsou hnusní a život stojí za pendrek.
Přesto ale doufám, že se brzy dočkáme dalších případů Dudáka McKinnona a jeho dvoučlenné divize – dobré čtení dokáže potěšit, třebaže nekončí duhou a červánky…
Originál: The Gathering Murders, 2006
Překlad: Michal Mráz
Vydal: Lykeion, 2013
216 stran
