Vlastní spravedlnost je čtvrtým titulem ze série švédské autorky Camilly Läckberg se spisovatelkou Erikou Falckovou a detektivem Patrikem Hedströmem. Opět dokazuje, že je výbornou autorkou a v poutavém příběhu nabízí kromě zajímavé zápletky i pro své knihy typické psychologické drobnokresby.
Přípravy na svatbu přeruší Patriku Hedströmovi případ vraždy, která nejdříve vypadá jako dopravní nehoda, jejímž následkem byla smrt. V autě mrtvé ženy byl cítit alkohol, ale Marit byla zapřísáhlá abstinentka. Komisařův instinkt zpozorní a díky jeho buldočí povaze je brzy odměněn výsledkem. Případ se totiž nápadně podobá jinému, o kterém kdysi slyšel vyprávět na jedné konferenci. Kromě modřin kolem úst byla v okolí těla nalezena stránka z pohádky Jeníček a Mařenka od bratří Grimmů.
Ve stejné době se v Tanumshede začíná točit reality show Hříšníci v Tanumu, která má „pozdvihnout“ povědomí o místě, jak si myslí místní radní Erling. Ne všichni jsou z takovéto akce nadšeni a tuší problémy, které může přinést divoká mládež toužící po pozornosti získané za jakoukoliv cenu.
Na policejní oddělení přichází nová posila, Hanna. Její manžel Lars je jako psycholog k dispozici účastníkům natáčené reality show. Ambiciózní Hanna se zase snaží zapadnout do policejního kolektivu a rozhodně ví, jak si získat pozornost ješitného šéfa Mellberga. Hanna s Larsem mají jakési problémy, které se postupně stupňují a zdárně vytvářejí ve čtenáři dojem velkého tajemství z minulosti.
Nálezem mrtvé řidičky ovšem počet vražd nekončí. Sledovanost reality show zvýší nález dalšího mrtvé osoby. Tou je Barbie, jedna ze soutěžících Hříšníků v Tanumu. Nejen ona, ale i zbývajících pět účastníků nemělo úplně jednoduchý život a již předtím se setkali v jiných reality show. Camilla Läckberg neukazuje jen jejich snahu o výhru a zviditelnění, ale i jejich myšlenky nad tím kdy udělat jaký krok a proč. Ne úplně jednoduchou roli jak v tom, co si zvolli, přežít. Odkrývá i důvody, proč si vybrali tenhle způsob sebeprezentace. I když soutěžící pocházeli z různých prostředí a jejich osudy se lišily, měli cosi společného. Jeden z nich k tomu podotkl:
„Nenapadlo tě nikdy, že je to pro nás jednodušší a lepší alternativa toho, co máme doma? Že je to možnost uniknout něčemu, co nás nakonec stejně dostane?“ (str. 232)
„Nejvíc si vzpomínal na její parfém. Malá lesklá lahvička se sladkou těžkou vůní stávala v koupelně. Jako dospělý pátral tak dlouho v parfumerii, až ji našel. Musel se zasmát, když si přečetl její jméno: „Poison.“
„Potřebovali si toho hodně vysvětlit, hodně udělat. Ale k ničemu z toho nedošlo. Minulost ležela mezi nimi jako obrovská překážka, kterou nikdy nemohou překonat.“ (str. 93)
Originál: Olycksfågen, 2006
Překlad: Eva Nováčková, 2011
Vydalo nakladatelství MOTTO, 2011
www.motto.cz
352 stran