Elsyino tajemství je pátá detektivka švédské autorky Camily Läckberg. Ta ji napsala tak skvěle, že se k ní budu často vracet bez ohledu na to, že vím, jak příběh dopadne. Ačkoliv není prioritně pro ženy, tipovala bych, že právě jim se bude hodně líbit.
Důvod? Hlavní hrdinkou je manželka detektiva Patricka Hedströma. Erika je na mateřské dovolené, a protože cítí, že jí celodenní péče o dceru leze na mozek, manžel se nabídne, že si vymění role. Příběh autorka vypráví ve třetí osobě, ale celou dobu máte pocit, že je napsaný z pohledu Eriky. Nejednou mě napadlo, zda hlavní hrdinka není vlastně autorka sama.
Druhý důvod, proč by příběh mohly uvítat ženské čtenářky, je fakt, že knížka by klidně snesla označení „společenský román“. Je tu řada postav, vedlejších dějů a informací, které by možná mužští čtenáři považovali za podružné. Popravdě řečeno, jde o klípky, které vám dávají nahlédnout do soukromí všech postav.
Ale k obsahu. Příběh začíná objevením zavražděného muže a Erika si uvědomuje, že jde o starého přítele její matky Elsy. Ta před nějakou dobou zemřela a Erika v její pozůstalosti našla kříž, který dostávali ve druhé světové válce Němci za zásluhy. Naše hrdinka si s hrůzou uvědomí, že mezi křížem její matky a vraždou může být souvislost. A tak se rozhodne přijít věcem na kloub.
V tom konkuruje místní policii i svému manželovi, který nedokáže odolat, aby se případem nezabýval. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách (současnost a druhá světová válka), přičemž netušíte, jak se oba příběhy budou vyvíjet. Záhy se ukáže, že v minulosti došlo k tragickým událostem, které poznamenaly všechny zúčastněné. A ke zděšení Eriky v nich hlavní roli sehrála právě její matka.
Elsyino tajemství není tuctová detektivka, kde by byl napínavý začátek a pak až konec. Příběh vás pohltí a nedáte ho z ruky, dokud ho nedočtete. Knížka je poměrně rozsáhlá, ale nijak to nevadí. Tajemství se odhalují kousek po kousku a postupně do sebe zapadají jednotlivé dílky skládačky.
Stejně jako se vyvíjí příběh, vyvíjí se i jednotlivé postavy. Autorka věnuje pozornost všem, ať už jsou to policisté, zločinci nebo příbuzní Eriky a Patrika. Příběh je silný i lidsky a několikrát jsem se přistihla, že mám slzy na krajíčku. I když se před vámi odehrává děsivá tragédie, knížka paradoxně vyznívá optimisticky. Autorce není nic lidského cizí a ke svým postavám přistupuje s laskavým humorem a jemnou ironií. Popisuje život takový, jaký je, a třebaže chvílemi balancuje na hraně kýče, nikdy nesklouzne k laciné líbivosti.
Dá-li se říci, že vám detektivka dokáže zvednout náladu, pak o téhle knížce to platí stoprocentně.
Originál: Tyskungen
Překlad: Eva Nováčková
Vydalo nakladatelství Motto, Praha 2012
432 stran
