(s dodatkem o jeho vztahu k Fifince)
1.
Čtyřlístek je, jak asi víte, dětský časopis, který vychází od roku 1969. Slavný detektiv Sherlock Holmes se tu vyskytoval v letech 1984-90, kdy zde vyšlo skoro třicet kreslených příběhů scenáristy Rudolfa Čechury a Marcela Steckera. Dodejme jen, že náklad sešitů se pohyboval mezi 170 a 220 tisíci výtisky!
Mnohé z těch příběhů zpracoval pan Čechura i do próz, jiné vznikly z dříve už jím publikovaných povídek. A rovněž tak stojí za zmínku, že jeho seriály s Holmesem nevyšly jenom na stránkách Čtyřlístku, ale i v řadě samostatných publikací (1990, 1995, 2001). Zajímavý je tady i vztah těchto seriálů k původním povídkám Doylovým. Jejich názvy totiž Čechura ve svých apokryfech parafrázuje a je rád autorem příběhů jako Sherlock Holmes a liga zrzavých, Sherlock Holmes a případ v Čechách či Sherlock Holmes a poslední případ. Ano, to vše si jistě zaslouží pozornost milovníků detektivek a holmesologů, ale rád bych upozornil i na méně známou skutečnost: Sherlock vystupoval dokonce i ve VLASTNÍM Čtyřlístku, tj. jako postava z oněch populárních dobrodružství profesora Myšpulína, Bobíka, Pindi a Fifinky. A nejen to! Figuruje tady jako Myšpulínův dobrý přítel!
2.
Pravda, jeho jméno je pozměněno, ale ani tak nemůže dojít k omylu. Jde totiž stále o klasického Sherlocka Holmese v pláštěnce, čapce a s lulkou.
A co se týká jisté antropomorfizace, tu je asi nutno chápat jenom jako kresebnou licenci. A stylizaci. A totéž ostatně platí i v případě čtyř hlavních hrdinů, ne? Ti nenesou vůbec žádné vlastnosti zvířátek, nýbrž jsou jako lidé. Tak je to i se slavným detektivem.
A teď už k rozboru jeho účinkování na stránkách Čtyřlístku: „Přátelé, na hradě Krutiburku se koná maškarní ples a budou tam lupiči, kteří chtějí ukrást obraz Dáma s krokodýlem. Potřebuji pomoc!“ Těmi památnými slovy (týkajícími se ceněného plátna „malíře Van Rýče“) vstoupil počátkem roku 1971 do života českých dětí pan Sherryk Holmepes.
Stalo se tak ve vůbec prvním ČÍSLOVANÉM Čtyřlístku číslo 13 a v raném příběhu Ljuby Štíplové (nar. 1930).
„Milí přátelé. Dnes oslavujeme druhé výročí začátku našich dobrodružství,“ pronáší v úvodu Myšpulín (zachycený ještě s anachronickým cvikrem), když zazní zaklepání. Ne na nebeskou bránu, ale na dveře domečku v Třeskoprskách.
„Á, můj přítel Sherryk Holmepes!“ rozradostní se Myšpulín. A dojde ke shledání. Následuje akce (tvrdá!) zacílená proti lupičům, během níž slavný detektiv případ úspěšně vyřeší a dostojí mimo jiné i své pověsti mistra převleků. Hned příští sešit Ocelový oř se pak odehrál na natáčení westernu. Měl sice taky detektivní charakter, ale autorka Ljuba Štíplová – nadále se skrývající za jméno svého manžela Miloše Štípla – Sherryka nevyužila. Přesto se v dalších sešitech vrátil a „domníváme se, že měl Čtyřlístek právě v tomto období výjimečný náboj a bezděky přesáhl intence svých autorů,“ jak napsal 22. února 2001 v Salonu Práva básník Vít Janota (nar. 1970), jinak také zakladatel Společnosti za obrodu Čtyřlístku. A my si položme otázku: Nesl týž náboj i veliký detektiv Sherryk? Říkám: Určitě! „Napodobeniny originálu jsou ostatně neklamným znakem vrcholné popularity,“ píše o Sherlocku Holmesovi v Nápadech čtenáře detektivek Josef Škvorecký. „Už za Doylova života měl úspěch básník John Kendrick Bangs s parodiemi shrnutými do sbírky Posmrtné paměti Shylocka Homese (Shylock Homes: His Posthumous Memoirs, 1903) a Robert Barr napsal povídku o muži jménem Sherlaw Kombs. Francis Bret Harte zase mluví v příběhu Ukradená cigártaška o Hemlocku Jonesovi a O. Henry o Shamrocku Jolnesovi. Maurice Leblanc o Holmlocku Shearsovi, respektive Herlocku Sholmesovi, což je už licence překladatele Václava Cibuly. A R. C. Lehmann pak psal o Picklocku Holesovi, což by šlo česky přeložil asi jako Šperhák Díra, a vážného napodobování Holmese se zúčastnil dokonce i Mark Twain v povídce Dvouhlavňová detektivní povídka (A double-Barreled Detective Story).“
3.
Ale zpět ke Čtyřlístku. Sherryk se vrátil!
V příběhu ze sportovního prostředí nazvaném Zlatá hokejka (č. 20, 1972).
Místo v zelené pláštěnce z Dámy s krokodýlem ovšem už nastoupil ve fialově kostkovém plédu a jeho anglické křestní jméno tu nezaznělo. Zato přibylo jeho proměn. Zatímco minule se převlékl jen jedinkrát a hned vyhrál na maškarním plese, zde byl postupně jak pořadatelem, tak i rozhodčím. Hned v čísle Čtyřlístku 23 nazvaném Muž přes palubu se pak Sherryk objevuje potřetí, a to za poněkud zvláštních okolností. Je rekreujícím se Čtyřlístkem vyloven z moře, když se přidržuje bóje. S pravým britským klidem si i v této prekérní situaci zapálil lulku! Dobře udělal. Právě dýmem na sebe totiž Čtyřlístek upozornil. A jak že se do vody dostal? Prostě: chtěl odhalit vykradače vraků. Ti ho vylákali na ryby a hodili nebožáka přes palubu. Ze světa komiksu ale neubyl – na rozdíl od jednoho písmenka R v jeho křestním jménu, a naopak o mnoha jeho schopnostech jsme se nově dověděli. Patří mezi ně i znalost „jiu-jitsu“, které zde detektiv zručně využije.
Znovu se Holmepes vrátil roku 1975 v čísle 46 (Příliš mnoho detektivů), když sehnal pro Čtyřlístek pozvánku na Sjezd slavných detektivů v Grandhotelu Dutá jehla, a roku 1976 (č. 54, Vynález na přání) se objevil, aby pro změnu sehnal (už jenom) lístky i na hokej. Již zcela pasivní Holmepsova účast v tomto díle byla i jeho labutí písní. Detektiv zde už nic nevypátrá, to totiž zůstalo na Myšpulínovi, a omezuje se pouze na hlášky typu „že by podvod?“ a na ujištění „musíš!“ – ve chvíli, kdy se Fifinka Myšpulína nabroušeně ptá: „Můžeš mu to zarazit?“
A tak, nebýt nakonec Holmepsovy lulky, kterou tento oddaně půjčí právě Myšpulínovi jako jednu ze součástek na koleně sestrojené antivysílačky, zůstal by slavný detektiv v tomto Čtyřlístku dosti plonkovým… Jeho účinkování skončilo tedy dost neslavně, autorka si s ním asi už nevěděla rady a „detektývování“ pak už vždycky obstarával výhradně Myšpulín. A až za pro děti až příliš dlouhých osm let „nastoupil“ právě Rudolf Čechura s teď už opravdu skutečným Sherlockem Holmesem.
4.
Co říci na závěr?
Odhalme ještě jednu nenápadnou, ale ve skutečnosti závažnou skutečnost. Holmepes ze Čtyřlístků kupodivu není detektivem soukromým, nýbrž pracovníkem ve službách policie. Ano, jistě, mate jeho „civil“. Jeho oděv už Arthurem Conanem Doylem popsaný, ale všimněme si: Už v Dámě s krokodýlem má Sherryk postavení velícího důstojníka a s podřízenými se věru nehandrkuje… Snad ještě tak do vysílačky zůstává ležérní: „Tady ťuhýk, tady ťuhýk, podejte hlášení…!“ A ve Zlaté hokejce? Tvář uniformovaného strážníka na skútru se přímo rozzáří, sotva jeho ucho zaslechne jméno slavného detektiva! A že má vézt Fifinku za ním? Hurá. A: „Samozřejmě!“ salutuje vzorně.
5.
A teď už jen opakovaná stížnost k posledním Sherrykovým výstupům ve Čtyřlístcích, které nebyly důstojně využity. Ne, opravdu nebyly! Vždyť Holmepsovo křestní jméno tu opět není ani zmíněno a jeho práce se omezuje na společenské představování kolegů. Asi takto: „To je Bernard Din. Světové eso. A zde Rin Tintin, slavný zvěd z Texasu. Mistr Filipes. A lord Setr, moji přátelé, vyřešili už řadu případů.“
Ano, jde pochopitelně o narážky na Sayersové lorda Petra, za druhé na legendárního psa Hollywoodu a… Snad i na dávného agenta Bull-Doga Drummonda, předchůdce Bondova.
6.
A teď už jen otázka opravdu na závěr (a jakýsi rádoby žertovný přívažek): Jaký že byl vlastně Holmepsův vztah k Fifince?
Oba jsou přece psi, ne? A to je vedle ostatních vymezuje.
Fifinka ovšem, jak se také ví, upřednostňovala „kocourka“ Myšpulína, a to i před Bobíkem a Pinďou. Ale… Ale právě Myšpulín je zase dobrý Sherrykův přítel, jak už řečeno… Vyplývá z toho něco?
Sotva. Ponechme tedy toto pole volné dalším badatelům a sami si všimněme Jaroslavem Němečkem moc a moc hezky vystižené počáteční nedůvěry Bobíka ke Sherrykovi. „Ten vyčmuchal ty, co padělali padesátníky?“ ptá se prasátko s ironií v Dámě s krokodýlem a pohrdání je sice nemístné, jenže… Jenže třeba měl Bobík ke své povýšenosti přece důvod. Vždyť v Příliš mnoho detektivů je to právě on, kdo vypátrá přednášku lorda Setra, a to tak svižně a zčerstva, až tím Sherryka šokoval. Ano, ano. Tedy sportovec Bobík je tím, kdo se rovněž uplatní na detektivním poli, zatímco Sherrykova role upadala a upadala… Ale nic to nemění na tom, že jako detektiv ze Čtyřlístku Holmepes obstál. I jako mistr převleků, král dedukcí a fenomén zápasu. A také co přítel dětí, což ostatně bylo v těchto veselých příbězích vždy tím hlavním…
A tak tedy ČEST Sherrykově památce – a zároveň i výzva autorům Čtyřlístku: „Vzkřísit, vzkřísit ho!“
