Kdo vraždil v moderním sanatoriu? Ostravská policie má výhodu, vraha jim možná pomůže vypátrat jeden z pacientů – jejich bývalý kolega.
Před třemi lety vydala opavská rodačka Eva Tvrdá svůj první titul v žánru Silesia Noir, což je žánr, který vzniká v polské části Horního Slezska. Tady prý (podle informace v anotaci) vznikají detektivky temné jako Slezsko samo. V čistě detektivním příběhu Mrtvou neměl nikdo rád se to jen hemžilo podezřelými, oběť byla s prominutím pěkná mrcha, takže nám bylo téměř jedno, kdo ji zabil. Podstatnější podle mě byl silný a velmi sympatický vztah spisovatelky k Ostravě, kde se příběh odehrává. V roce 2018 získala za román Čestné uznání od Asociace autorů detektivní literatury.
Eva Tvrdá je kromě zmíněné knihy autorkou řady dalších titulů různých žánrů. Mimo jiné například Dědictví z novodobé historie Hlučínska, které spolu s dalšími romány tvoří sbírku Slezská trilogie. V loňském roce se k žánru Silesia Noir vrátila, a to v titulu Dlužná částka.
S hlavní hrdinkou prvotiny, padesátiletou kriminalistkou Ninou Svobodovou, se tentokrát setkáme jen sporadicky. Otěže hlavní postavy přebírá bývalý policista Honza Novák (čtenáři se s ním mohli setkat už před šesti lety ve sbírce povídek 5x Honza Novák), který se živí jako ochranka v nákupním středisku, ale momentálně je pacientem moderního sanatoria, kam ho přivedly problémy s kolenem. Téměř šedesátník nijak netouží se s někým sdružovat a raději tráví čas mezi procedurami procházkami v přilehlém lesoparku. Jednoho rána tam najde mrtvolu jednoho z pacientů, kterého někdo udusil igelitovou nákupní taškou.
Vyšetřování dostává na starost Nina Svobodová, Novákova bývalá kolegyně, se kterou udržuje občasný milostný poměr. Ex-policista souhlasí s Nininou prosbou, aby se v sanatoriu kolem sebe porozhlédl. Přece jen by mohl o některých pacientech vědět více než policie. Novák sám sebe považuje za přežívajícího dinosaura, protože rád holduje cigaretám a netají se svými názory na rádoby zdravé žití a zákazy. Od policie odešel, protože už měl všeho dost, avšak nyní konečně pookřává, protože musí připustit, že mu honba po čerstvé stopě přeci jen chybí. Jenže pro své pátrání už pochopitelně nebude mít někdejší technické možnosti a lidské zdroje.
Příběh je vyprávěn v první osobě, takže se hledání vraha účastníme z perspektivy hlavního hrdiny. Nejsem od něj věkově zase tak vzdálen, takže některé názory (co má a nemá rád) s ním i sdílím. Musím pochválit autorku, že se jí celkem dobře podařilo vcítit se do mužského charakteru, do člověka, který už má svůj věk, leccos zažil a může si dovolit „být nad věcí“. Nakolik si ovšem získá mladé čtenáře, těžko říci, už vzhledem k jeho občasné sebelítosti a „neakčnosti“.
Vidíš, blbče, pořád jsi jen dřel, a kdo ti dnes co dá? A vůbec, co bychom ti ještě vzali, když už nic nemáš? Naval cigarety, zatěžuješ systém, zvykni si bez nich.
Nemám tyhle novodobé zákazy rád. Jsem si jistý, že po cigaretách přijde na řadu maso, pak zřejmě i alkohol, pak… Pak už chci být mrtvý.
Str. 26
Honza Novák je může někomu připadat jako celkem sympatický „bručoun“, ale jeho vnitřní monology (téměř na hranici „drsné školy“) děj nijak výrazně neposouvají a ani se o nich nedá říci, že by byly nějak inovativní. Navíc jim autorka dává až příliš mnoho prostoru, a tak jsou Honzovy postřehy (například o Vánocích a Velikonocích) tak trochu na úkor příběhu. Zabírají početnou část děje, takže to bezmála vypadá, jako by mělo jít o hrdinu nové knižní série a je ho tudíž zapotřebí pořádně představit.
Slibně nasazenou laťku po titulu Mrtvou neměl nikdo rád autorka nepřekonala. Vytratilo se využití genia loci; místo výše zmíněné Ostravy nastupuje uzavřené prostředí (skutečných) lázní Klimkovice. V knize jsou odbočky k popisům některých událostí z minulosti, jsou však ještě ve snesitelném množství. Klasické pátrání „amatérského detektiva“ (byť jde o bývalého policistu) v uzavřené skupině lidí tu už bylo mockrát, jenže tentokrát celý příběh končí nepřekvapivým a vlastně i nevzrušivým odhalením vraha, které se dalo uhodnout v podstatě hned, kdy o jeho postavě padne první větší zmínka. Jde o čtivý titul, který ovšem nijak nevybočuje z řady.
Text: Eva Tvrdá (2019)
Vydáno: Littera Silesia, s. r. o. (2019)
176 stran
