4. červenec 1931, Marseille, Francie – 4. březen 2003, Vichy, Francie
Sébastien Japrisot, vlastním jménem Jean Baptiste Rossi, je vedle Georgese Simenona pokládán za nejvýznamnějšího frankofonního autora kriminálních příběhů a literární kritikou bývá obvykle stavěn i nad něj. Říkalo se mu „francouzský Graham Greene“.
Rozhodně však nebyl svým původem předurčen k závratným úspěchům. Měl přistěhovalecké kořeny, neboť jeho prarodiče přišli do Francie z jižní Itálie a co se formálního vzdělání týče – na „první pokus“ nedokončil ani jezuitské lyceum v Marseille Až později studoval na Sorbonně. Už v 17 ale zaujal pozoruhodným milostným románem Les Mal-Partis, který však zaujal spíš kritiky než čtenáře.
Pracoval několik let v reklamní agentuře, kde se poměrně rychle vypracoval na vedoucí pozici a v té době založil rodinu. Když si jeho prvotiny všimli filmaři, neváhal a začal pro ně psát scénáře a sklízet úspěch za úspěchem. Tehdy odešel na „volnou nohu“ a přijal za svůj umělecký pseudonym anagram ze svého jména skutečného. Pak mu učinili lákavou nabídku i nakladatelé a on jim vyhověl hned dvěma majstrštyky, které zaznamenaly okamžitě i velký čtenářský úspěch. Byla to Past na Popelku a Vražda v expresu (nepřesný český název, původně Compartiment tueurs).
Obě knihy byly okamžitě zfilmovány a od tohoto okamžiku sklízel Japrisot čtenářskou slávu i literární a filmové ceny prakticky se vším, na co sáhl. Připomeňme jen Dámu v autě s brýlemi a puškou, Sbohem, příteli (Adieu, l´ami – česky nevyšlo), Cestujícího v dešti, Zajícův běh přes pole (La Course du li?vre ? travers les champs – česky nevyšlo), Vášeň žen atd., až po snad jeho největší literární triumfy (přinejmenším podle hodnocení experty na „vážnou“ literaturu): Vražedné léto (1. vyd. 1977) a Příliš dlouhé zásnuby (1. vyd. 1991).
Byl a dosud je překládán do spousty jazyků, zaznamenal a zaznamenává neuvěřitelná množství reedic a za života obdržel mnoho literárních a filmových cen a uznání, od Grand Prix de Littérature polici?re (1963) za Past na Popelku a Le Prix d´Honneur (1966) za Dámu v autě, s brýlemi a puškou, až po Prix Interallié za Příliš dlouhé zásnuby (1991) a cenu britské Crime Writer´s Association za totéž. Sébastien Japrisot věru nebyl „jenom“ autorem detektivek, byl to skutečně velký „pan spisovatel“.
1963 – Grand Prix de Littérature policiere (za Past na Popelku)
1966 – Le Prix d´Honneur (za Dámu v autě, s brýlemi a puškou)
1981 – Svenska Deckarakademins pris v kategorii nejlepší zahraniční detektivka (za Vražedné léto)
1991 – Prix Interallié (za Příliš dlouhé zásnuby)
1968 – cena Crime Writer´s Association (za Dáma v autě s brýlemi a puškou )
César za filmovou adaptaci – Vražedné léto
Nejlepší detektivní román ve VB – Dáma v autě s brýlemi a puškou
více o cenách
- Cestující v dešti (Nava, 1994; přel. Jiří Žák)
- Dáma v autě s brýlemi a puškou (La Dame dans l’auto avec des lunettes et un fusil, 1966 ; Mladá fronta, 1976, edice Smaragd sv. 75 ; Motto, 2000; přel. Anna Beková)
- Past na Popelku (Piége pour Cendrillon; Mladá fronta, 1968 a 1970; Melantrich, 1997; Motto, 2002; přel. Fr. Zvěřina)
- Příliš dlouhé zásnuby (Un long dimanche de fiançailles, 1991; Ikar, 2005; přel. Veronika Sysalová)
- Vášeň žen (La Passion des femmes; Mustang, 1995; přel. Josef Žák)
- Vražda v expresu (Compartiment tueurs, 1962; Odeon, 1970; přel. Josef Hajný)
- Vražedné léto (L’étÉ meurtrier, 1977; Mladá fronta, 1984; Melantrich 1995; přel. Vladimír Binar)
FILMOVÉ ADAPTACE ::
Cestující v dešti (Francouzský thriller, 1969; hrají: Marlene Jobertová, Charles Bronson; režie: René Clément; ČSFD)
