Hodně emotivně silnou, místy až bolestivou knihu švédského autora Monse Kallentofta s názvem Podzimní vražda vydal Host v roce 2012.
Třetí příběh kriminální inspektorky Malin Forsové Podzimní vražda má silně depresivní začátek. Mons Kallentoft nás nechává nahlédnout do života hlavních osob příběhu, včetně pracovníků linköpingské kriminálky. Většina z nich řeší nějaký životní problém, hledá únik. Autor umí vylíčit náladu tak věrohodně, že není problém, aby deprese přenesl i na vás. Přiznám se, že jsem si od knihy musela dát malou pauzu. Jenže Kallentoftovy příběhy jsou tak poutavé, že se k nim člověk jednoduše vrátit musí.
Bývalí majitelé byli nuceni zámek Skogsa u Linköpingu prodat a nový majitel je brzy nalezen mrtvý v nedalekém vodním příkopu. Stojí za vraždou bývalí majitelé nebo někdo úplně jiný? Pomalé vyšetřování ukazuje, že na světě snad ani neexistoval člověk, který by o zbohatlíkovi Jerrym Pettersonovi mluvil laskavě. Díky mravenčí práci se rozkrývají osudy jednotlivých postav a dávají dohromady někdy velmi pečlivě utajovanou mozaiku.
Malin se v této knize ocitá téměř na konci sil. Kromě zoufalého vztahu se svým manželem Jannym a dcerou Tove, ke kterým si těžko hledá cestu, si neví rady sama se sebou. Jako by spíše rozuměla mrtvým než živým. V rámci vyšetřování je nucena i navštívit své rodiče na Tennerife, se kterými se neviděla již přes tři roky a k nimž má velmi komplikovaný vztah.
Jak je u Kallentofta zvykem, opět v knize promlouvají mrtví. Jerry Petersson jako by stál Malin za zády a hovořil k ní, ale ona ho slyšet nemůže. Přesto má jakýsi pocit, že k ní jakési hlasy mluví. Když je sama, dokáže si lépe třídit myšlenky, bohužel většinou za pomoci tequily. Vůbec jí k tomu nepomáhají vzpomínky na poslední případ, kdy její dcera málem zemřela. Její alkoholismus narůstá do rozměrů, kdy ho bude muset razantně řešit.
Naslouchej hlasům vyšetřování, Malin.
Pokud slyšíš jejich šepot v těch nejtemnějších östgötlandských lesích, jdi za nimi. V opravdu obtížných případech je dobré každé stéblo, kterého je možné se chytit.
Hustý les obklopující auto pohlcuje stejná bezbarvost jako nebe. Jako by byl celý svět uzpůsoben barvoslepým.
Listí na zemi zčernalo, ty tam jsou jeho ohnivé barvy. Pach tlení proniká téměř do auta, příjemný, a přece zlověstný.
str 288
Alkoholismus detektiva, přetížení policisté, sociální rozdíly, to všechno si představíte, když se řekne severská detektivka. Podzimní vražda k tomu navíc dodává zvláštní lyrický styl tak typický pro Kallentofta. Už dlouho jsem nečetla nic tak silně depresivního. I přes tak silně zoufalý příběh nebo možná právě kvůli němu si kniha zaslouží pozornost milovníků severské detektivky.
Originál: Höstoffer, 2009
Překlad: Luisa Robovská
Vydal Host, 2012
www.nakladatelstvi.hostbrno.cz
