V originálním pořadí třetí titul ze série s komisařem Marthalerem z dílny německého autora Jana Segherse vydalo koncem roku 2012 nakladatelství HOST v tištěné i elektronické verzi. Časově i pořadím předchází knize Spis Rosenherzová, která česky vyšla v roce 2011.
Partitura smrti začíná retrospektivním pohledem do jednoho temného svítání roku 1941 ve frankfurtském Westendu, kdy jsou rodiče nuceni se rozloučit se svým synem. Pošlou ho jen „na noc“ k přátelům, on ale z okna vidí, že s kufry kamsi odjíždějí dodávkou a ti, co je odvážejí, s nimi nejednají právě slušně. To, že ho opustili, bere jako velkou zradu.
V roce 2005 máme možnost vstoupit do života jistého monsieura Hofmanna, bývalého majitele pařížského varieté. Má právě před vystoupením v televizním pořadu, kde bude vyprávět o sobě. Vůbec se na to netěší, protože tuší, že ho čeká něco zlého. Vše začne zdánlivě nevinnou otázkou o jeho původu a po skončení čeká bývalého kabaretiéra neznámá žena, která má pro něj velké překvapení. Pozve ho na návštěvu, kde mu za přítomnosti televizních kamer a ctižádostivé reportérky Valérie předá obálku s nápisem Arthur Hofmann, Auschwitz, která mu pořádně nabourá představy, v nichž doposud žil. Získává tak poslední spojení se svým otcem. V obálce objeví starou ztracenou partituru operety Offenbacha. Jedná se o neskutečný poklad, jehož pravost je třeba ověřit. Do všeho se vkládá Valérie, která tuší senzaci.
Valérie jede do Frankfurtu sama, aby projednala obchodní nabídky, Hofmann o podobné záležitosti, navíc ve své bývalé vlasti, nemá zájem. Brzy o sobě novinářka přestává dávat vědět. Krátce poté je v jedné lodní restauraci nalezeno pět zastřelených osob. Podezřelým se stává i majitel vyhlášené restaurace, Erkan Önal, ale prozatím leží v kómatu v nemocnici. Případ dostává na starost komisař Marthaler a kromě jiného zjišťuje, že v restauraci měla být i Valérie, ale zmizela. Navíc se z případu stává politická záležitost, protože obětí je i prominentní osoba, státní tajemník z ministerstva vnitra.
Román působí velmi skutečně, komisař Marthaler je líčen jako svérázný sympaťák. Jeho postava je osobou se skutečnými problémy, které musí řešit na pracovišti (kolega Petersen, který o sobě vůbec nedává vědět, nebo třeba nová nadřízená) i doma (ve vztahu s přítelkyní Terezou, která je shodou okolností Češka, je cosi v nepořádku). Marthaler má velmi komplikovaný vztah s představiteli tisku, speciálně s Arne Günterem, kterého považuje za novinářskou hyenu.
Od titulu, který má v anotaci slovo Osvětim se dá očekávat úzké propojení s koncentračním táborem a osudy lidí, kteří jím prošli. Autor toto téma načne v úvodu, pak visí v textu a případu jako velký otazník prostřednictvím nalezené partitury. Když mu autor znovu věnuje pozornost, jedná se o několik stránek, ale tak silně, jak je to jen možné v souvislosti s bezcitným místem, jako byl koncentrační tábor v Osvětimi.
Partitura smrti je napínavým krimi románem, kterému kromě napětí nechybí zajímavý příběh, věrohodné postavy a prostředí. Seghers umí knihu nastartovat, aby připoutal čtenáře, a nedovolí mu se během těch téměř čtyř set stránek odpoutat. Jeho knihy je radost číst, a přestože mívají velmi krutý příběh, jsou lákavé jako sváteční bonbonek.
Originál: Partitur des Todes, 2008
Překlad: Iva Kratochvílová, 2012
Vydalo Nakladatelství HOST, Brno 2012
392 stran
www.nakladatelstvi.hostbrno.cz
