Téměř před rokem jsme vám přinesli recenzi audioknihy Noční pád amerického spisovatele Nelsona DeMilleho. Šlo už o třetí příběh s vyšetřovatelem Johnem Coreyem. Jelikož jsem si tuto postavu oblíbil, začal jsem shánět předcházející tituly série a nyní si vám dovolím nabídnout recenzi příběhu, kde se čtenáři s Johnem setkali poprvé.
Dvacet let starý příběh začíná v okamžiku, kde newyorský detektiv John Corey tráví už několikátý měsíc zdravotní dovolené ve strýcově domě na Long Islandu poté, co byl na Manhattanu vážně postřelen. Poklidné pozorování moře z verandy domu, popíjení piva a poslouchání muziky přeruší šerif Sylvester Maxwell, když požádá Johna, jestli by se jako konzultant neúčastnil vyšetřování vraždy manželů Toma a Judy Gordonových, se kterými se tu John za dobu svého pobytu spřátelil.
John souhlasí, už jen proto, že to přátelům dluží. Oba manželé byli vědci a pracovali na nedalekém ostrově Plum Island, kde se nachází výzkumné středisko zvířecích chorob. Některé infekční choroby totiž nesmějí být zkoumány na pevnině náležející ke Spojeným státům, a tak byl tento veřejnosti nepřístupný ostrov vždy předmětem různých divokých teorií o tom, co se tam ve skutečnosti děje. Když tedy někdo chladnokrevně popravil oba vědce na terase jejich domu, vzbudí to pozornost FBI i CIA. Pracovali vědci potají na nějaké biologické zbrani, jejíž prodej teroristům se zvrtnul? Ukradli nějakou vakcínu, na které měli zbohatnout? Jsou v tom drogy? Nebo ještě něco jiného? John i Maxwell jsou velmi rychle odstaveni od vesel, ale John se nehodlá vzdát a začne pátrat na vlastní pěst. Ukazuje se, jak málo své přátele znal. Na co potřebovali drahý a rychlý člun? Proč investovali tolik peněz do neúrodného a těžko přístupného pozemku? Jak přibývá otázek, tak přibývá možností, o co všechno mohlo jít. Také žánr knihy se několikrát změní. Nejdříve je tu panika z ohrožení biologickými zbraněmi, později se ukazuje, že může jít o drogy, dojde i na staré pirátské legendy.
Se střelnou ranou je to stejné jako s nemovitostí – záleží jen na umístění.
Důležité je, že se čtenář nenudí. John Corey především trousí jednu suchou hlášku za druhou, a i když jsou většině ostatních postav na nervy a nemusí být pokaždé po chuti i čtenáři, jsou mnohé z nich velice vtipné a hlavně trefné. Když jsem se u knihy už poněkolikáté rozesmál, přítelkyně se na mě udiveně zeptala, jestli opravdu čtu detektivku…
Kromě toho vrah znal Gordonovy a oni znali jeho. O tom jsem byl přesvědčen. Ahoj Tome, ahoj Judy. Bum, prásk. Padají, padá i hliníková schránka… Ne, vždyť uvnitř jsou lahvičky se smrtícími viry. Ahoj Tome, ahoj Judy. Polož tu krabici. Bum, prásk. Padají. Kulky provrtají lebky a mizí v zátoce.
Kromě Johnových „výšplechtů“ je tu i příjemné erotické jiskření mezi Johnem a některými dalšími postavami, takže vám ani tak nevadí, že se uprostřed téměř šestisetstránkové knihy vlastně nic moc neděje. Nebo že znáte pachatele už někdy v polovině příběhu. Autor nám to pak vynahradí závěrečnou honičkou na motorových člunech, ještě k tomu za pořádného hurikánu, tak aktuálního zrovna v době, kdy jsem knihu četl (řádění Irmy na Floridě). Perfektní příběh jedině trochu kazí nepravděpodobný a poněkud přestřelený závěr v podobě likvidace hlavního padoucha.
Nelson DeMille je velkým znalcem Long Islandu, a i když v předmluvě děkuje mnoha lidem, kteří mu s tvorbou knihy pomohli, je znát, nakolik toho o ostrově ví a nakolik je fascinován tamější historií. V Nočním pádu se děj jeho knihy točil kolem dosud ne zcela vyjasněné katastrofy letadla společnosti TWA, které se v roce 1996 zřítilo krátce po startu do Atlantického oceánu. Také v této knize se opírá o reálné prvky, především o skutečný ostrov Plum Island (což je i originální název knihy), který je i ve skutečnosti už řadu let opředen různými konspiračními teoriemi o jeho skutečném významu. Zejména proto, že ministerstvo zemědělství tento ostrov určitou dobu sdílelo s armádou, vznikla řada fám o tom, že zde existuje středisko pro vývoj biologických zbraní.
Při tak velké knize, jakou Ostrov Antrax je, se nemusí nikam spěchat. Díky tomu se autor pak může řadu kapitol věnovat „exkurzi po ostrově“, kdy je nám na něj umožněno spolu se skupinkou vyšetřovatelů nahlédnout. A jako ve správném paranoidně-špionážním příběhu máme spolu s hlavními postavami pocit, že je nám ukázáno jen to, co máme vidět.
Román Nelsona DeMilleho má vše, co od dobrého oddechového příběhu čekáme. Vraždu, tajemný ostrov, provázání příběhu se starými legendami a pověrami, krásné ženy, hlášky trousícího detektiva, i tušení kdesi ukrytého zla, které dobře kontrastuje s idylickým prostředím Long Islandu (hned bych tam jel na dovolenou). Autor původně neměl v úmyslu s postavou Johna Coreye pokračovat. Čtenáři si ho však vyžádali a já jim za to mohu jen poděkovat. Tituly ze série s tímhle ukecaným, někdy lehce iritujícím, ale většinou velmi vtipným chlapíkem budou určitě dobrým lékem na zlepšení nálady.
„Co si myslíte o Murphyových?“
„Myslím, že to udělali oni.“
„Udělali co?“
„Zavraždili Gordonovy. Nepřímo. Stačilo, aby ke Gordonovým vlezli, půl hodiny do nich hučeli ty svoje bláboly, a ti si radši vpálili kulku do hlavy.“
„Možné to je,“ připustila Beth. „Ale co se stalo se zbraněmi?“
„Z těch udělal Edgar držák na toaletní papír.“
Originální titul: Plum Island (1997)
Vydání v České republice: Kniha Zlín (2013)
Přeložil: Pavel Kaas (2014)
590 stran
