Jako v pořadí 104., fialový svazek oblíbené „edice s pruhem“ KOD (Knihy odvahy a dobrodružství) Státního nakladatelství dětské knihy (dnes Albatros) vyšla roku 1968 v nákladu dvaceti tisíc výtisků česky poprvé (a také naposled) detektivní trilogie „Agaton Sax a zloději briliantů – Agaton Sax a stařík s kozí bradkou – Agaton Sax a bykopinská hostina“ od švédského spisovatele Nilse-Olofa Franzéna. Je to skvělá věc!
Hlavním hrdinou těchto tří případů je obtloustlý šéfredaktor tzv. Bykopinského kurýra Agaton Sax, který žije s tetou Tildou v městečku Bykopingu a lítává za případy nejčastěji na londýnský Scotland Yard, což má přesně 1210 kilometrů daleko, tedy pokud jako vždy odstartuje ze své ploché střechy v rychlovrtulníku Hermes XP 677.
Cesta mu obvykle trvá okolo šesti hodin (a nepotřebuje pas), načež ho už očekává vrchní detektivní inspektor Josuah H. Lispington, kterému Agaton Sax pomáhá obdobně, jako už pomáhal Scotlad Yardu legendární Sherlock Holmes (přičemž ale Agaton upomíná trochu i na Nera Wolfa)…
Kdo je Agaton Sax? ptáte se.
Kdo je Agaton Sax? ptala se už lesklá a omyvatelná obálka téhle dodnes často i marně sháněné knížky. Nuže:
Jeho nepřátelé mu přezdívají Tlusťoch. Neustále nosí svůj tvrďáček. Je šéfredaktorem nejmenších novin v nejmenším švédském městě Bykopingu. Noviny si píše sám, redakční radu tvoří on a teta Tilda, která mi jinak vede domácnost. Jako vynikající novinář je hbitý, důvtipný, pohotový a především o všem důkladně zpravený muž. Toto jsou vynikající vlastnosti jeho druhé tváře, neboť vězte, že Agaton Sax je detektivem amatérem, ale žádným jen tak ledasjakým detektivem – je to veledetektiv!
Samozřejmě že veledetektiv se nemůže zabývat zločiny spáchanými v rodném Bykopingu, tam přece nikdo nic neprovádí. Uplatňuje se tedy na světovém fóru. Jakmile někde vznikne větší zločinecká banda, objeví se tam Agaton Sax. Pracuje s rozvahou, důkladně, ale především rychle a úspěšně. Interpol (mezinárodní policie) a světoznámý Scotland Yard jej vybavují plnými mocemi a neustále od něho žádají radu nebo pomoc. Je to hlavně vrchní inspektor Scotland Yardu Lispington, kdo se bez Agatona Saxe nemůže obejít. Agaton Sax se pohybuje všemi možnými dopravními prostředky, ale nejčastěji používá svého zvláštního osobního rychlovrtulníku. Je také vynálezcem (sestrojuje hlavně praktické pomůcky detektivovy denní praxe, jako např. detektorovou kameru, jež samočinně filmuje a nahrává činy a rozhovory zločinců), je vynikajícím břichomluvcem, perfektně ovládá dva nesmírně obtížné jazyky, bronsštinu a grélštinu, jimiž se dorozumívají mezinárodní zlosynové.
Knížka o Agatonu Saxovi je vlastně satira na detektivky pro dospělé, jak jistě ti z vás, kteří mají už nějakou tu detektivku za sebou, poznají. Často se proto při čtení zasmějeme, ale smích uvolní napětí jen na chviličku: děj se v téhle knížce, prošpikované pastmi, převleky a honičkami, kupředu přímo řítí.
2.
Tři detektivky přeložila před více než čtyřiceti lety do češtiny Dagmar Chvojková-Pallasová a ilustroval je Miloslav Jágr (1927-97). Odehrávají se v letech 1959, 1961 a 1963, mají čtrnáct, dvanáct a devět kapitol a některé pasáže svého času mezi dětmi takřka zlidověly, i když… Ne, nerad bych příliš zobecňoval a přeháněl, takže promluvím teď čistě jen za sebe. Ano, četl jsem „Saxe“ už v raném dětství, tedy počátkem let sedmdesátých, a udělal na mne značný dojem, i když jsem tenkrát ještě ani všemu řádně nerozuměl. Zvlášť se mi líbilo Lispingtonovo klení „Proklatě, třikrát proklatě!“, a pak heslo využívané ve „Staříku s kozí bradkou“, v souvislosti s nímž teď nejprve ocituji část poutavé kapitoly Dvanáct minut nabitých událostmi:
„A heslo?“
„Měl jsem říci: Která stanice?“
„A on?“
„Příští stanice Braxington!“
„A vaše tajné jméno?“
„S. F. sedmnáct.“
„A jeho?“
„D. G. dvanáct.“
„Můžete mi říct ještě něco víc?“
„Ne. Přísahám!“
„Dobrá! Jsme hotovi, Sycamore Flinte. Buďte tal laskav a vstupte dovnitř!“
Agaton Sax zamkl dveře za posledním z vězňů.
3.
Obraťme v knize list a hle, rázem stojíme i vprostřed kapitoly Nebezpečný cizí muž. Hltavě čtu:
… Pak pronesl Agaton Sax tichým sytým hlasem: „Která stanice?“
„Příští stanice Braxington.“
„Vaše jméno?“
„D. G. dvanáct. A vaše?“
„S. F. sedmnáct.“
4.
Nu, snad vás tahle knížka minula (existuje navíc i kreslený film z roku 1976 podle třetího dílu, anebo možná i filmy další), ale mnohé z mojí generace nikoli a maně si i dál vybavuji kamaráda ze základní školy Ferdinanda Valentu, k jehož oblíbenám KODům (ještě s Černým korzárem od Salgariho) Sax patřil. A ještě i na střední škole přicházela ta knížka na přetřes, kdy mi bylo „už“ patnáct, a vzpomínám, že náležela k nejoblíbenějším dětské četbě mé spolužačky Vladěny Klapkové a že další můj spolužák z gymplu Pepík Kotěšovec zahajoval ještě donedávna své telefonáty mně právě a jedině pověstnou otázkou z této knihy: „Jaká stanice?“
A já pokaždé a bez váhání odpovídal: „Příští stanice Braxington!“
…
Ne! Nečekejte, zda „to“ vyjde česky znovu. Jděte hned do knihovny anebo si knížku půjčte od někoho, kdo ji má, a čtěte. I když už jste to nestihli v dětství, protože PARODIČNOST těchhle detektivek si možná „znalý dospělák“ vychutná ještě lépe než to děcko. Jsou tu ozvuky bondovek, ale i jiných špionážních děl, ozvuky Doyla i Rexe Stouta… a potěší jistě i milá atmosféra Bykopingu, která vám připomene i atmosféru tří jiných skvělých dětských detektivek s Kalle Blomkvistem od Astrid Lindgrenové.
A je to tak! Jako měli či ještě mají dospělí svou edici Třikrát, měli a mají děti tohohle „Třikrát Agatona Saxe“!
P. S.
A ještě něco pro znalce komiksů o Tintinovi, které nyní poprvé vycházejí i česky a jež filmuje Steven Spielberg. Páni Bricks a Brocks ze „Staříka z kozí bradkou“ byli podle všeho inspirováni právě známou dvojící Kadlec a Tkadlec z Tintina.
P. P. S.
Nu, a ještě mi to nedá – a dovolte, abych ocitoval i nezapomenutelný závěr třetího z Franzénových románů:
„Co to říkáte?“ podivil se Lispington a vzal telegram do ruky.
Roztrhl pásku a přečetl si text. Jeho elegantně vytesaný koňský obličej se zachmuřil mrakem starostí.
„Proklatě!“ zabručel. „Třikrát proklatě!“
„Copak je?“ Nějaké nepříjemnosti?“ tázal se Agaton Sax účastně.
„Čtěte sám!“ řekl Lispington a podal Agatonu Saxovi telegram.
Agaton Sax četl:
Vrchní detektivní inspektor Josuah H. Lispington, u Agatona Saxe, Bykroprimgs-Prosten, Bykroprimg stop OBJEVILI JSME ŽE MÁTE DVOJNÍKA LISPPINGTONE STOP CO MÁME DĚLAT SMITH SCOTLAND YARD
