Kruté hvězdy (Kjell Eriksson)

Souvisí nějak zmizení odborníka na Petrarcu s vraždami starších mužů?
Nový švédský autor na českých knižních pultech, Kjell Eriksson, není hlavně v německy mluvících zemích žádným nováčkem. U nás vychází jeho „první“ kniha s názvem Kruté hvězdy.

Během krátké doby došlo v okolí Uppsaly ke třem vraždám. Zdá se ale, že spolu nesouvisejí. Není ani jasné, jestli k těmto případům nějak patří i zmizení znalce italské renesanční poezie, které ohlásí jeho dcera Laura. Případem zamíchá i očekávaná návštěva královny Silvie.
Kjell Eriksson v postavě Laury vytvořil charakter zvláštní až podivné ženy, okolo níž je aura jakéhosi neštěstí a my jen můžeme hádat a vyčkávat, jestli ho autor spojil s minulostí, přítomností nebo obojím. Laura se v příběhu čím dál více projevuje jako bláznivá až šílená a napětí kolem její osoby roste s přibývajícími stránkami. Vztahy s jejím okolím jsou velmi napjaté, ať už se to týká sousedských vztahů nebo těch kolegiálních. Vnitřní život postav knihy je vlastně dalším velkým kladem, protože autor si s nimi velmi zdařile pohrál.
Druhou hlavní osobou našeho příběhu je inspektorka Lindellová. Skutečnost, že je svobodnou matkou, jí její práci řádně ztěžuje a navíc je i samotářská při vyšetřování, což se může stát důkladné Ann osudným. Příběh obsahuje nějaké návraty do minulosti inspektorky Lindellové, které na mne ale působily trochu zmatečně.

Temná nálada příběhu, na jakou jsme u většiny severských detektivek zvyklí, není tentokrát až tak silná.
Možná mé čtenářské nadšení trochu brzdilo porovnávání s pozdějšími knihami výborného Ed McBaina, ke kterému je Eriksson přirovnáván. Já bych s podobností obou autorů asi byla opatrnější.
Kjell Eriksson jako by při psaní střídavě ztrácel a nabíral sílu. Některé pasáže jsou skvělé, chvílemi mi přišel text velmi neobratný. Možná tahle kniha není oproti ostatním úplně nejlepší, ačkoliv byl nominován na prestižní cenu za Nejlepší švédský detektivní román. Titul Kruté hvězdy je již šestým příběhem ze série s inspektorkou Ann Lindellovou. Je škoda, že si nakladatelství Motto nevybralo k vydání už první příběh, protože vracení se k předchozímu ději nepatří k autorovým silným stránkám a krimi prvotina Den upplysta stigen („Osvětlená cesta“, 1999) získala cenu Debut roku od Švédské akademie detektivek.
Nicméně jsem velmi zvědavá, jakým stylem a směrem se budou ubírat další knihy Kjella Erikssona, které snad časem budou u nás také vydány.