Vražda žralokem! Ten Vin Cooper pořád musí mít něco extra…
Na výzkumné lodi v Japonském moři sežrala přerostlá paryba jednoho vědce. A protože výzkum sponzorovalo americké ministerstvo obrany, je třeba vyšetřit okolnosti smrti doktora Tanaky (a chránit americké zájmy, samozřejmě). A tak se po půl roce rekonvalescence dostává do terénu zvláštní vyšetřovatel major Cooper, chrabrý hrdina z předchozího románu Důvěra až za hrob (kde také utržil četné rány, z kterých se konečně vzpamatoval). Za tu dobu se zlepšil i jeho vztah k létání, tudíž přímý let do Tokia jako začátek nového případu není problém. Problém bude ten případ samotný.
Vědátor na něčem pracoval. Ale na čem, to je předmětem tak urputného utajení, až se z toho člověku srolují ponožky. Ano, spolu s Cooperem je zpátky i smršť marlowovských hlášek, která mi opravdu chyběla. Jak se někdy situace vyhrotí do seriózně vážna, Cooper ji dokáže perfektně odbourat nějakou duchaplnou sentencí typu:
„Pokud je možné slyšet, jak někdo obrací oči v sloup, pak jsem slyšel právě tohle.“
Díky tomu, že je případ vědců tak supertajný, stane se Cooper příliš malým pánem na to, aby v něm šťoural – je převelen zpátky a dostane nový úkol. Vyšetřit nešťastnou smrt svého známého z dávných dob nasazení v Afghánistánu. Jeho příteli se při společném cvičení neotevřel padák, ale protože spolucvičenci byli britští SAS, musí se našlapovat taktně a diplomaticky, aby se bratři z Anglie nepohněvali.
Čtenářům musí být jasné, že by autor nenechal první případ jen tak plavat nedořešený. Proto jimi může slabě otřást fakt, že Coopera odvolají i z druhé mise. Holt autor si připravil pár překvapení obvykle právě ve chvíli, kdy pozornost čtenáře malinko upadá, protože už si byl celkem jistý, že ví, jak to dopadne. A ono nic. Ale všeho do času
Protože je však Cooper vyšetřovatelem ministerstva obrany, kde se často dost střílí, stejně jako v předchozí knize se román z detektivky náhle přetransformuje do military thrilleru jak od Chrise Ryana – spousta řinčení zbraněmi a silné řeči. A vlastně taky do špionáže a là Tom Clancy, od každého kousek. Kdo už četl první knihu, toho takové mutace nezaskočí.
Ve výsledku vám Vin Cooper a jeho eskapády mohou připadat jako kombinace Jacka Ryana a Jacka Reachera, kdyby ovšem trpěli fobií z létání a měli neskutečně užvaněný vnitřní hlas, jako vystřižený od Elvise Colea. Zní to divoce, ale čte se to skvěle.
Originál: A Knife Edge, 2009
Překlad: Jan Krejčí
Vydal: Talpress, 2015
408 stran
