Napínavý román rozehrává honbu za pokladem slavného amatérského archeologa Schliemanna (tedy pokud je pravý) skrz Řecko, nacistické Německo i současnou Atlantu…
Drtivá většina hrdinů a hrdinek takovýchto dobrodružných thrillerů jsou buď čistě náhodou bývalí členové elitních jednotek, nebo proklatě inteligentní akademici, honosící se tituly z historie, umění či jiných vhodných oborů, obvykle bez bázně a hany srdnatě jdoucí do jakéhokoli nebezpečí, jež jim jejich záhadní protivníci nachystají. Kurátoři muzeí a galerií jsou také oblíbenou profesí, zvlášť když se vše točí kolem uměleckých děl. Debora Millerová je právě kurátorka s titulem z historie, ale že by oplývala sebedůvěrou, atraktivitou nebo ohromující odvahou, to se říci nedá. Není zrovna typickou hrdinkou a už vůbec ne dokonalou, ale právě díky své nedokonalosti je sympatická čtenáři a nedělá jí žádný problém stát se tahounem celého vyprávění. Má sice několik sekundantů, ale ti hrají jen druhé housle. Připouštím ale, že se autor nevyhnul klišovitostí zavánějící vraždě Debořina mentora (kterýžto motiv je od Browna velmi populární, např. v Martinově Pyramidě). Ale zkrátka někdo tak málo ambiciózní jako je Debora potřeboval pořádný důvod, proč se dál pídit po sebezáhadnějším artefaktu – tím důvodem je snaha najít vrahy majitele muzea. A k tomu získat pravou posmrtnou masku nevyčíslitelné hodnoty, to také není k zahození. A tak se vedená spíš instinktivním strachem a naprosto bez plánu vydává mladá kurátorka z americké Atlanty do Řecka a doufá, že najde jakoukoli stopu a že se tam zbaví podivných pronásledovatelů. První část předpokladů je správná, druhá naivní…
Nevím, jestli zkušenější oko hned pozná, zda je autor odborník v dané oblasti nebo si k literatuře jen tak odskočil odjinud a vše čerpá jen z internetu. Hartley však v Řecku žil a vystudoval archeologii, tudíž jeho znalost prostředí je víc než adekvátní a vše v příběhu působí velmi přirozeně. Navíc asi každý někdy slyšel o Schliemannovi – ten příběh z hodin dějepisu je dodnes sympatický archeologovou vytrvalostí a vírou ve své sny, třebaže jeho metody byly neortodoxní. A stejně riskantně si i autor zahrává se čtenáři a jejich důvěrou. Opravdu skončily některé archeologovy nálezy až v Rusku? Opravdu si některé cennosti Schliemann nechal pro sebe? A co se doopravdy stalo v Hitlerově bunkru? Nezbývá než si to zkusit ověřit, ale až poté, co dočtete poslední stránku a potvrdíte si onu kryptickou větu z obálky, totiž že „určitá tajemství by měla zůstat skryta.“
Originál: The Mask of Atreus
Překlad: Radovan Zítko
Vydal: BB art, 2009
351 stran
www.bbart.cz
