Autoři oblíbené řady se zvláštním agentem Pendergastem protahují čekání na další díl zcela novou sérií, představující ne tak úplně obyčejného Gideona Crewa v příběhu, který vám ani na chvilku nedovolí se nudit…
Gideon Crew má proč se mstít. Jeho vlastní otec se stal obětním beránkem zpackané tajné operace a dodnes si o něm všichni myslí, že zradil svou vlast. Donedávna si to myslel i Gideon, když se však přeci jen dozvěděl o svém otci pravdu, rozhodl se, že za to někdo zaplatí. Tím někým je nyní už bývalý generál Tucker, který má hezké hnízdečko a nějakým amatérským mstitelem se nenechá zastrašit.
Jinde by nejspíš bitva mezi Crewem a Tuckerem zabrala celý román, a že je spousta knih pouze o pomstě, Preston a Child však tenhle motiv použili vlastně jen na pár rozjezdových kapitol, jako takový úvod pro mnohem větší akci. Takže co zprvu vypadalo jako křížové tažení za pomstou, z toho se vyklubala mise na ochranu národní bezpečnosti se spoustou nebezpečných situací jak vystřižených z bondovky. Ale možná že ta podobnost byl autorský záměr, Gideon Crew totiž přišel na to srovnání také… Ale zatímco Bond se z ošemetných okamžiků dokáže probojovat, Gideon se z nich vylže. Mistr světa v podvádění a lhaní předstírá tak snadno a dokonale, až tím ztrácí na sympatiích. Ale přesně v tom okamžiku, kdy už mi ty jeho lži začaly vadit, si Crew sáhl do svědomí a za svůj cynismus se zastyděl (čímž ve mně prohloubil paranoidní dojem, že i to bylo úmyslné, že si autoři se čtenářem vesele pohrávají a že u psaní tohohle dílka se museli skvěle bavit.)
A svůj svébytný smysl pro humor dokázali páni autoři také tím, že tento zbrusu nový román s novým hrdinou zasadili do již hotového a vrstevnatého světa Aloysiuse Pendergasta. Nemihne se tu sice osobně, zato se zde objeví jedna z vedlejších postav této mnohadílné série, čímž zdařile vytvoří dojem, že zvláštní agent tu sice momentálně není, ale to jen proto, že právě zašel za roh.
Autoři už několikrát dali vedlejším postavám kolem Pendergasta větší prostor v samostatných románech, jako třeba Noře Kellyové v knize Bouře; Eli Glinn zas dostal sám pro sebe román Ledová bariéra. A právě Glinn a jeho podivná firma na analýzu selhání bude mít svůj podíl i na šílených eskapádách Gideona Crewa. (Nemluvě o tom, že postavu Crewa pánové zcela úmyslně založili na charakteru hrdiny dřívějších románů, Billu Smithbackovi, kterého před lety s lítostí nechali zavraždit v knize Hřbitovní tanec. Stýskalo se jim po jeho drzosti…)
Když se nad tím zamyslím, nemůžu říct, že bych si Crewa nějak zvlášť oblíbila. Na jedné straně je ta jeho manipulace lidmi, na druhé straně jsem se s ním ale ani na okamžik nenudila. Jestli si u čtenářů získá stejnou popularitu jako Pendergast, ukáže asi až čas a další vývoj postavy. Vždyť po prvním díle slavné série také nikdo nečekal nějaký prudký úspěch, ten sílil postupně s každým dalším dílem. Takže uvidíme. A možná, pokud se internetová šuškanda ukáže být pravdivá, Crewovu popularitu pomůže zvýšit i filmové zpracování, kterého se má prý ujmout sám Michael Bay. Což zní skvěle, Kód smrti je přesně ten druh příběhu, který jako by byl zrozen pro filmové plátno – neustálá akce, dějové veletoče, nelítostný protivník, ale hlavně velkolepý a vskutku originální finálový souboj.
Uvidíme, co přinese čas a co pro nás mají autoři v rukávu. Druhý díl s názvem Gideon´s Corpse vyšel v New Yorku v lednu 2012…
Originál: Gideon´s Sword, 2011
Překlad: Jana Kordíková
Vydal: BB art, 2012
www.bbart.cz
317 stran
