Ne že by Hypnotizér bylo kdovíjaké počtení. Jedna věc se však knize Larse Keplera, za kterýmžto pseudonymem se skrývají manželé Alexandra Coelho Ahnodrilová a Alexander Ahndoril, upřít nedá. Jak je čtivě napsaná.
Filmovou verzi režíroval Lasse Hallström, který má za sebou například film Čokoláda či Pravidla moštárny. Po promítání na Febiofestu a předpremiéře, na niž láká knihkupecký gigant Neoluxor, míří od čtvrtka 23. května rovněž do běžné distribuce. Švédská filmová akademie film vybrala do oscarovského klání za nejlepší zahraniční film, ale do nominací se nedostal.
Vraždy, hypnóza a únos
Základní zápletka filmu vychází z knihy. Patnáctiletý chlapec je vážně zraněný převezen do nemocnice. Nejprve byl v tělocvičně zavražděn jeho otec, v domě pak jeho matka a malá sestra — on jediný přežil. Případu se ujímá Joona Lina, prací posedlý policista finského původu. Tobias Zilliacus, který ho hraje, působí ve svetříku a se svým kukučem sympaticky. Povolán je Erik Maria Bark (Mikael Persbrandt), který se má v hypnóze z chlapce pokusit vydolovat informace. Bark s manželkou (Lena Olin) prožívá manželskou krizi — před dvěma lety jí byl nevěrný právě s lékařkou Danilellou (Helena af Sandeberg), jež se stará o chlapce z povražděné rodiny, manželka má hned důvod k žárlivosti. A pak je jednoho dne unesen jejich syn Benjamín. Zákonitě se nabízí otázka, jak spolu případy souvisejí.
Příběh se odehrává v předvánočním prosinci, nechybí tedy procházení vánočními trhy a záběry na švédskou krajinu, včetně toho během závěrečných titulků, kdy je snímán Stockholm. Pocit pochmourna film vyvolat umí. Jenže pokochání se švédskou krajinou zasypanou sněhem, který působí dojmem, že jen tak nezmizí, samo o sobě neudělá oddechový thriller.
Upravená kniha
Knižní předloha má přes 500 stran a film trvá dvě hodiny. Mnohé bylo tedy redukováno či změněno. Chybí Simonina nevěra, nefiguruje tu její otec, jenž se zapojuje do pátrání po uneseném vnukovi, chybí stostránkové líčení událostí před deseti lety, jež souvisí s důvody, proč Erik přestal s hypnózou. I ve filmu Erik odmítá hypnózu a objeví se problém z minulosti, to však v příběhu nezabírá žádný výrazný prostor. Ještě markantnější je pak změna týkající se způsobu, jak jsou či nejsou propojeny oba zločiny příběhu: (1) povraždění rodiny a (2) únos Benjamína.
Třeba dětský gang, který se vyskytuje jen v knize, je dobré a hlavně netradiční téma, obecně je složitější knižní předloha. Oproti filmu tempo v knize navíc vytváří krátké kapitoly, jež střídají pohledy různých postav.
Kompozice knihy s dvěma zločiny a stostránkovou retrospektivou není standardní a dá se jí to vytknout, geniální však není ani filmová úprava, která nechává hned několik nezodpovězených otázek (třeba důvod Benjamínova únosu). Ať už tak učnil scenárista Paolo Vacirca z jakýchkoliv důvodu, nejde se vyhnout otázce, jaká bude reakce nadšených Keplerových fanoušků.
Příběh by si šlo představit jako epizodu televizního krimiseriálu, od filmu by se však čekalo víc. Ač třeba larssonovské filmy jsou ještě delší, i dvě hodiny mohou být někdy hodně. Hlavně film postrádá cosi ne zcela lehce definovatelného — grády. Objevují se nové důkazy, přichází zvraty, ale výrazné napětí, které by se u thrilleru očekávalo, filmu chybí. Unesený Benjamín například potřebuje své léky, ale že by film v divákovi vyvolal pocit, jak je potřebuje? Linu chce nedopatřením zadržet policie, ale vše se záhy vysvětlí. A akční scéna v závěru, zachraňování z autobusu, jenž se z tajícího ledu propadá do vody, působí hloupě a zbytečně — jako i v knize.
Ono by zkrátka nemělo hrozit, že thriller zhypnotizuje ke spánku.
Švédsko 2012, švédsky s českým titulky, 122 minut
Režie: Lasse Hallström
Scénář: Paolo Vacirca
Kamera: Mattias Montero
Hudba: Oscar Fogelström
Hrají: Tobias Zilliacus, Mikael Persbrandt, Lena Olin, Helena af Sandeberg, Eva Melander, Jonatan Bökman, Emma Mehonic, Johan Hallström, Anna Azcarate
Distribuce: EEAP
Zdroj: EEAP