Genealog Jefferson Tayte má další případ, který vypadá zdánlivě lehce, ale přivede ho na práh smrti…

Paní Grayová se teprve ve svých šedesáti letech dozvídá, že byla adoptovaná, a její přirozená otázka zní, kdo byli její skuteční rodiče a proč se jí vzdali. J. T. tak znovu musí letět do Anglie, aby provětral matriky a archivy a vyzpovídal pamětníky.

Jak je u Stevea zvykem, pátrání svého amatérského skorodetektiva prolíná s historickou linkou, která se úzce dotýká příběhu. Tady sledujeme Menu Lasseterovou, biologickou matku paní Grayové, v průběhu roku 1944, kdy bylo Meně sotva sedmnáct. Nedaleká základna amerických vojáků vyvolávala na britském venkově patřičný poprask, pro Menu však existoval jen jeden z nich…

Na rozdíl od minulého dílu Stopy v krvi má tady historický příběh mnohem víc prostoru, a tak máte dobrou polovinu knihy neodbytný pocit, že čtete úplně jiný žánr, romanci plnou lásky, dramatu, nadějí i pádů. Bylo to nečekaně působivé, až má čtenář podezření, že si buď Steve Robinson chystá zadní vrátka, kdyby mu to s detektivkama přeci jen nevyšlo, anebo už dávno píše slaďáky pod nějakým nerozluštitelným pseudonymem a tady se konečně prozradil…

Naštěstí v kombinaci s tím, co vyplývá na povrch po sedmdesáti letech, získávají další kapitoly historického dramatu nový, napínavý náboj. I když největší záhadou stále zůstává, jak chce Steve z toho melodrama vytřískat zápletku pro detektivku. Nezdá se vám totiž, že by se tam skrýval nějaký motiv pro vraždu, ale mrtvol přesto v současné lince rapidně přibývá. Bylo by ale opravdu chybou Stevea Robinsona podcenit a myslet si, že by snad neměl vše pečlivě promyšlené a pro případné skeptiky neměl v rukávu pořádný důvod, který rozmetá veškeré pochybnosti…

První díl série byl hodně thrillerový, pořád někdo střílel a hodně věcí vybuchovalo. Hluboký hrob je v tomto ohledu komornější, (pokud vám tedy cca šest mrtvol přijde decentní.) Smutný příběh Meny Lasseterové hraje na city, druhá polovina románu však konečně připomene čtenářům, že autor je v první řadě detektivkář – ale kdyby chtěl, kdykoli strčí Jojo Moyes do kapsy, i s Charlottou Linkovou dohromady!

Originál: To the Grave, 2014
Překlad: Kateřina Niklová
Vydal: Mystery Press, 2016
286 stran