Hlavolam (Håkan Nesser)

Hlavolam je třetí detektivka od švédského autora Håkana Nessera, kterou u nás vydává nakladatelství Moba. Předcházely Síť a Čtvrtá oběť. Každá kniha je jiná a bohužel musím konstatovat, že Hlavolam je z nich nejslabší.

Síť byl napínavý thriller, kde nebyla nouze o překvapení. Díky stopám jste mohli dedukovat, kdo je vrahem, a autor vám přichystal řadu zápletek. U Sítě se nejenže nenudíte, ale stránky příběhu doslova hltáte. Čtvrtá oběť je o něco poklidnější, což ale dokonale vyváží šokující pointa. To, co se mi ale líbilo nejvíc, byl hlavní hrdina komisař Van Veeteren. Ten v obou příbězích exceloval a čtenáře bavil svou popudlivostí a sarkasmem.

V Hlavolamu je bohužel v pozadí, protože ho čeká náročná operace. Sice se angažuje ve vyšetřování, ale rozhodně nemá náladu na to, aby lidi stíral. Van Veeteren je možná o něco lidštější a působí více reálně, ale zrovna realismus není věc, kterou v detektivkách vyhledávám. Komisaře budete litovat, budete mu držet palce, ale nad jeho průpovídkami se už nebudete popadat za břicho. Což je škoda, protože humor a ironie jsou to, v čem je Nesser přímo famózní.
Druhá věc, která jde autorovi skvěle, je zachycení toho, co jednotlivé postavy dělají a co cítí. Nesser se do nich dokáže vcítit a vy máte pocit, že se s nimi dokonale ztotožnil. Když se jeho postavy bojí, bojíte se také. Pokud se baví, bavíte se také. Autor dokáže své postavy odhalit tak, až máte pocit, že před vámi nemají žádné tajemství (ten pocit je samozřejmě mylný, neboť jsme v detektivce). Tento postup plně využil ve své druhé knize ze série, a proto byla Čtvrtá oběť čtivá a napínavá, i když se zase tak moc nedělo. Postup použil i na začátku Hlavolamu.
První kapitoly jsou víc než slibné a vy se těšíte, co bude dál. Problém je v tom, že knihy mají anotace. A tak vás čekají desítky stránek, v nichž se řeší „záhada“, která pro vás žádnou záhadou není, protože jste si o ní přečetli na zadní stránce obálky. Policejní tým se na rozdíl od vás dočká překvapení, které by vás dokázalo šokovat, pokud byste ovšem stejně jako já nezačali anotací.
Druhý problém vidím v tom, co následuje. Rozbíhá se vyšetřování plné dialogů, které funguje na principu: policista někam jde a tam se baví o tom, co bylo kdysi. Nesser vám naservíroval množství postav, ale už vám nedal nahlédnout do jejich myšlení. A protože není vyznavačem sáhodlouhých popisných pasáží, výsledkem je, že vám vyslýchaní (podezřelí) jaksi splývají. Dialogy jsou napsané dobře, o tom žádná. Jenomže těch dialogů je až příliš na úkor jiných věcí. Autor využívá er-formu. Vyslýchaní mají víceméně stejný prostor a jejich výslechy se nesou v podobném duchu. Kdyby se autor zaměřil na několik postav a vypíchl jejich pocity nebo vám dal nahlédnout do jejich nitra, rozhodně by tím Hlavolam oživil. To, co na začátku slibovalo napínavý thriller, se zvrhlo v obyčejnou pátračku.
Snad by se to dalo zachránit autorovým smyslem pro humor, ale on jím v této knize dost šetří. Pokud bylo cílem vytvořit „skutečný příběh“ a ne pouze „příběh na papíře“, evidentně mu to nevyšlo, což pochopí každý, kdo se po přečtení knihy nad vším pořádně zamyslí. V knize je pouze jedna linie a všechno stojí a padá s efektní vraždou na začátku. Stačilo by, aby vrah svůj čin naaranžoval jako nehodu, a bylo by po příběhu.

V rámci detektivní literatury jde o průměr. V rámci Nessera je pro mě příběh zklamáním. Pokud je někdo nazýván „hvězdou“ a „autorem nezaměnitelné krimi“, měl by předvést něco, nad čím nám poklesne čelist. V Hlavolamu je jen málo věcí, které by nedokázali napsat autoři krimi, kteří publikují „zaručeně pravdivé“ povídky v brožovaných sešitcích.
Pokud autorovi u nás vyjde další detektivka, určitě si ji přečtu. A budu doufat, že v ní použil všechno, co z něj dělá pana Spisovatele, za kterého ho považuji.

Vydáno v rámci podzimního Velkého knižního čtvrtka
Originál: Återkomsten, 1995
Překlad: Marie Voslářová
Moba, Brno 2013
264 stran
www.mobaknihy.cz