Blíží se Vánoce a ve sklepě velkého hotelu v Reykjaviku je nalezen mrtvý starý vrátný. Případu se ujímá Erlendur s kolegou a kolegyní, navíc se ubytuje v hotelu, než aby byl doma sám. Je totiž řadu let rozvedený, syn má potíže s alkoholem, dcera, která ho vždy večer navštěvuje na pokoji, brala drogy a její dítě při porodu zemřelo. Aby toho nebylo málo, Erlnendur má neobvyklý koníček, čte knihy o horských neštěstích. Když byl totiž mladý, s bratrem uvízl ve sněhové závěji. On přežil, tělo bratra se dodnes nenašlo. Žádná idylka – autor se k tomu dokonce vrací v retrospektivních pasážích.
Samotné vyšetřování vraždy se pohne, když se zjistí, že mrtvý jako malý chlapec zpíval. V hotelu je muž z Británie, který sbírá jeho desky. Ani vyšetřování vraždy není procházka růžovou zahradou.
Knížka je napsána lehce, je hodně čtivá, na začátku se dokonce zasmějeme s patologem. A možná vás donutí zapátrat, proč se v islandštině uvádí jen jedno jméno (křestní) a i cizí lidé si spolu hned tykají.
Prostě tahle knížka ROZHODNĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ.
Islandský originál: Roddin
Z němčiny přeložila: Helena Smolaková
Moba, Brno 2005, edice Severská krimi
