Výjezdovka (David Urban)

Chcete se dozvědět, jak skutečně vypadá policejní vyšetřování a s čím vším se musí kriminalisté občas potkávat? Policejní profesionál nabízí sbírku šesti povídek, jejímiž hrdiny jsou členové výjezdové skupiny.

Jste-li pravidelnějšími čtenáři detektivek, tak jste se už jistě setkali s příkazem „Zavolejte výjezdovku!“, případně dotazem typu „Už přijela výjezdovka?“ Jistě jste vnímali, že jde o specifickou skupinu kriminalistů a možná jste se sami sebe ptali, kdo v ní vlastně pracuje a jaký má na místě činu úkol. Výjezdovka, neboli přesněji řečeno výjezdová skupina, se skládá z detektiva-operativce, vyšetřovatele a kriminalistického technika. Tato základní skupina si pak na místo činu ještě může podle potřeby přizvat soudního lékaře, daktyloskopa, balistika, psovoda, pyrotechnika, nebo zásahovou jednotku (URNA). Výjezdovka je zodpovědná za dokumentaci zločinu, zajištění stop, výslech oznamovatele a vyhledání případných svědků.

Tolik teorie, která předchází sbírce šesti povídek Davida Urbana. Vyšla už v loňském roce a autor se v ní snaží s neobvyklou precizností zachytit policejní práci co nejvěrohodněji. Sám začínal jako řadový policista na místním oddělení, kde strávil šest let, později pracoval na hospodářské kriminálce a řadu let pak na oddělení pátrání. Posledních sedm let pracuje právě u výjezdové skupiny. Kromě toho je úspěšný ve psaní povídek (sci-fi, fantasy, horor), kterým se začal věnovat zhruba před pěti lety. Tato snaha mu vynesla mimo jiné první příčky v soutěžích České společnosti Sherlocka Holmese a Česká lupa (obojí v roce 2019) a první místo v soutěži České společnosti Agathy Christie (2020). S povídkovou sbírkou detektivních příběhů Tři opice soutěžil před rokem o Cenu Jiřího Marka.

Ve stejnojmenné povídce, která dala název celé sbírce, poprvé představil trojici nenápadných, ale zato zkušených kriminalistů – vedoucího výjezdové skupiny Edu Brauna, vyšetřovatele Roberta Břízu a technika Marka Tvrdého. Ti pak vystupují ve všech povídkách Výjezdovky. Jde o soubor příběhů na motivy skutečných událostí, kterých se autor zúčastnil osobně jako kriminalista a spolu se zbytkem výjezdové skupiny se podílel na vyšetřování. K tomu říká: „Spousta detektivkářů píše o policistech v českém prostředí a vůbec netuší, jak to chodí. Proto jsem se rozhodl, že v mých příbězích se budou policisté chovat tak, jak by tomu bylo ve skutečnosti.“ Nosná část příběhů (oznámení, zápletka apod.) se podle něj zakládá na pravdě, zbytek je jeho fantazie a příběh mohl ve skutečnosti skončit jinak než v knize. Přesto evidentně dbá na to, aby vyšetřování bylo v příbězích realisticky popsáno.

Sami tušíte, že to může být kámen úrazu. Řada autorů tvrdí, že může popsat policejní práci realisticky, ale pro čtenáře to může být nudné. Receptem je samozřejmě skloubit věrohodnost s fantazií při vymýšlení zápletky. Čtenář by měl být překvapen, šokován, udržován v napětí, ale zároveň by neměl mít pocit, že je celý příběh zcela přitažený za vlasy a s realitou nemá naprosto nic společného. Něco podobného zcela jistě cítil i Urban, a tak i když jsou jeho povídky slastí pro příznivce tzv. policejně-procedurálních detektivek, snažil se vybrat povídky zajímavé, leckdy smutné, jindy zase poměrně tragikomické, přičemž se skoro v každé snaží čtenáře alespoň trochu překvapit. Leckdy je to souvislostmi, věkem některých postav, případně úhlem pohledu (k tomu se ještě vrátím).

V první povídce Loupež po americku se dozvíme, jaké prazvláštní důvody mohou vést k pokusu o sebevraždu. Druhá povídka Ve stínu smrti nás nejen přesvědčí o tom, že mrtvé lidské tělo po několika dnech už jen málo připomíná člověka, ale také o tom, co všechno může potkat kriminalisty během jedné čtyřiadvacetihodinové směny. Příběh Brutální znásilnění je navzdory svému názvu spíše úsměvný. V zajímavé povídce Citové vydírání je asi nejvíce znát autorova umělecká licence. Z tohohle námětu bych si uměl představit samostatný psychothriller. Předposlední případ má název Ukradené auto a zjistíme v něm, že oznamovatel má mít vždycky pravdu, ale kriminalistům může občas docela zatopit. Poslední povídka Úhel pohledu potvrzuje to, co už jsem napsal předtím, že právě odlišný pohled na věc může hrát důležitou roli.

I když autor neváhá naznačit, že i u policie, stejně jako všude jinde, pracují často i zcela neschopní, nebo alespoň jen líní lidé, je jasné, že straní kriminalistům a snaží se poukázat na jejich profesionální čest, kterou je občas obtížné si zachovat. Naproti tomu oběti nejsou ve většině povídek vystaveny ve zrovna příznivém světle – arogantní americký mladík, hloupá nymfomanka, slaboch a zbabělec, domýšlivý policejní důstojník, nebo alespoň psychicky narušený muž a jeho nemožná matka.

Autor upozorňuje, že většina postav v jeho příbězích je smyšlená, ale zároveň přiznává, že některým hlavním hrdinům propůjčuje své vlastnosti a názory. Vedoucí výjezdovky Braun prý může být inspirován osobou autora, ale stejně tak to může být vyšetřovatel Robert Bříza nebo technik Marek Tvrdý. Podle Urbana dlouho sloužících policistů typově podobných Edovi a ostatním protagonistům jsou u kriminální policie desítky.

Ve Výjezdovce autor klade důraz především na věrohodnost policejního vyšetřování a zároveň se snaží o pestrý výběr vážnějších i odlehčenějších příběhů. Pro ty, co chtějí vědět, co takové vyšetřování ve skutečnosti obnáší, budou jednotlivé dějové linky příjemným ozvláštněním. Pro ty, které to až tolik nezajímá, budou příběhy možná slabší, a navíc často rušené detailními popisy policejní rutiny. Ostatně z povídek je znát, že vznikaly v různých časových obdobích, jelikož některé pasáže se v minimálně třech povídkách opakují (Edovo vyrušení z letargie uprostřed noční směny).

Ještě dodejme, že v roce 2021 vydal Urban také svůj první detektivní román s příměsí thrilleru s názvem Rozsudek smrti, který už je o třídu výše, jelikož zahrnuje i zajímavě vystavěný a poměrně silný příběh. I v této knize vystupují výše zmínění detektivové z výjezdové skupiny, ještě společně se členy mordparty. Tito kriminalisté budou vystupovat i v dalších příbězích, na kterých autor pracuje. Máme se tedy na co těšit, detektivek s realisticky popsaným způsobem pátrání a zároveň se zajímavým a silným příběhem je u nás stále málo.

Text: David Urban (2021)
Vydáno: Euromedia Group, a. s. – Kalibr (2021)
296 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA