Vražda manželů Marstonových (Nina de Gramont)

Agatha Christie a její záhadné jedenáctidenní zmizení fascinuje čtenáře (i spisovatele) celou dobu. Existují různé verze toho, kde byla, i různé příběhy, inspirované celou událostí jen volně.

„Vražda manželů Marstonových“ je dalším takovým příběhem, kde na půdorysu skutečných událostí a známých faktů autorka buduje fiktivní vyprávění.

Plukovník Christie se rozhodne ukončit manželství s Agathou a žít se svou milenkou. Agathu to zdrtí a beze stopy zmizí. Známý příběh už dál rozvíjel třeba Andrew Wilson v knize Talent na vraždu. Ale tenhle nový román je unikátní hlavní svojí vypravěčkou, kterou není nikdo jiný než – milenka. Rozvracečka rodiny, jednoznačně záporná postava, řekli byste. Ale autorka se nás pokusí přesvědčit, že to není tak jednoznačné. Že Nan O´Deaová Agathu obdivovala a nechtěla jí ublížit, jen prostě stála v cestě jejím ambicím a plánům.

Autorka pozměnila její jméno, asi aby nemusela čelit žalobám, a popustila uzdu své fantazii nečekaným směrem. (K irským útulkům pro padlé ženy…)

Připouštím, že jsem se spíš těšila na nějaký děj a ne na pomalé vykreslování charakteru Nan, na prostřihy do její minulosti během Velké války, málem jak ze ságy od Cynthie Harrod-Eagles. Na dějepis jsem nebyla zvědavá. Zajímavější pro mne byly kapitoly o pátrání (které vás nutily vyhledávat na internetu, co je skutečné a co už výmysl). A samozřejmě dění v lázeňském hotýlku, kam se sbíhají všechny nitky a které připomíná jednu z Agatiných detektivek –asi tak celé dvě kapitoly…

Nic tu nebylo takové, jaké jsem čekala. Vyšetřování vraždy v hotelu bylo naprosto nepodstatné. Agatha hraje jen druhé housle. Hlavní roli tu hrála sokyně, vykreslená jako tragická hrdinka od sester Bronteových.

Je tu ale i pár věcí k dobru: výtečná atmosféra 20.let, kdy se země vzpamatovává z války a muži statečně předstírají, že se jich poválečná traumata netýkají. Skutečné detaily z pátrání po spisovatelce, které jsou tak absurdní, že máte problém věřit i wikipedii. Vhled do soukromí hlavních postav, hlavně tedy Archieho Christie – tady po zásluze vykresleného jako nabubřelého pitomce. Ano, kniha má své plusy, ale propojuje skutečné události se smutným příběhem tak šíleným oslím můstkem, až jsem se překvapením rozesmála.

Někdy opravdu musíte obdivovat spisovatele a jejich fantazii, ale tohle bylo na mě příliš…

Originál: The Christie Affair, 2022
Překlad: Jana Vlčková
Vydal: Alpress, 2022
326 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA