Píše se rok 1915 a luxusní zaoceánský parník Lusitanie vyplouvá na svou poslední plavbu… s vrahem na palubě.
Člen britské tajné služby Patrick Gallagher ostřížím zrakem sleduje pasažéry v 1.třídě, přesto se mu pod nosem stane vražda. Hned první večer plavby se u jeho stolu sejde vybraná společnost – průmyslník, divadelník, velvyslanec i obchodník. Gallagherův známý Dorwich mu naznačí, že na někoho ví něco, co bude nadřízené zajímat – a ještě ten večer ho někdo z nich umlčí… Jak se vrah dostal do zamčené kajuty, to bude ale Gallagherův nejmenší problém…
Detektivky na lodích jsou moje libůstka, a tahle byla o to lepší, že je příběh zasazený do skutečných kulis. Lusitanie bývala nejrychlejší lodí své třídy, během 1. světové války však plula ve válečných vodách pod britskou vlajkou. 7. května ji torpédovala německá ponorka a kvůli chybám v konstrukci šel parník rychle ke dnu. Všechno si to můžete dohledat na internetu. Víte, že pasažérům se čas opravdu krátí a cítíte jejich nervozitu, jak se blíží k hranici válečné zóny, zvlášť když je před vyplutím v New Yorku varovala sama německá ambasáda. Do té doby si však můžete vychutnávat luxusní vybavení kajut první třídy, izolovanost lodi uprostřed Atlantiku, pohupování paluby…
Obálka slibuje „klasickou detektivku pro milovníky Agathy Christie“ a nejspíš tím naráží na onu záhadu zamčené kajuty. Anebo jde možná hlouběji – znalci si nejspíš vzpomenou, že Agatha koketovala se špionážními romány, plnými zbrojení a tajných šifer a dvojitých agentů. I to vše tady najdete. V roce 1915 Amerika sice ještě nevstoupila do světového konfliktu, ale jejich dodávky zbraní – přes Atlantik – byly důležitou součástí tehdejší situace. Zkrátka – tenhle román není jen o hezkých lidech, co se nosí po hlavní palubě. Tehdejší napjatá atmosféra válečného stavu se tu silně odráží, autoři si dali s historickými reáliemi opravdu záležet. Velkým plusem jsou i výrazné postavy – hlavní podezřelí od stolu. Každý je tak svérázný, že si je nespletete. (I když někteří působí jako karikatury, většina z nich něco tají, a tím je zajímavá.) Různorodé motivy a podezření sahají od mexického povstání až k newyorským gangům…
Nakonec je Smrt na parníku mnohem složitější, než jsem čekala. A to, že se orientuji v hlavních postavách, mi moc nepomohlo – protože tady je ve hře mnohem víc a klasická detektivka tu není úplně to hlavní. Díky pečlivě dohledaným a použitým detailům se tu dozvídáte spoustu zajímavého z historických souvislostí, ale vyznat se v tom, kdo komu poslal jaké granáty, a kdo je čí špion, už pokoušelo hranice mého vnímání. Hlavně, že se v tom vyznal Gallagher…
Odhalením pachatele tady tentokrát příběh nekončí, ještě jsou tu špioni, sabotáže a taky torpédo, které na Lusitanii 7. května čeká. Otázkou tu tedy není „kdo je vrah?“ jako spíš „kdo z nich se dožije 8. května?“.
Fascinující příběh čtenářům předkládá velkou námořní tragédii, o které se ale příliš neví. Přitom ztráty byly srovnatelné s Titanikem. Autoři vzali fakta a vyfabulovali kolem nich svou vlastní verzi událostí a příčin, proč po torpédu byl slyšet ještě druhý výbuch. Pro mne to nebyla jen detektivka, ale i zajímavý historický a špionážní román. Mnohým čtenářům dá navíc podnět dohledat si k Lusitanii další zdroje, aby je mohli porovnat s touhle fikcí.
Originál: Death on the Lusitania, 2024
Překlad: Ivana Čejková
Vydal: Cosmopolis, 2025
374 stran
