Po třech letech je tu nový příběh agenta GBI Willa Trenta a jeho přítelkyně Sáry Lintonové. V devátém titulu si sáhnou až na dno fyzických a psychických sil, ale možná ani to nebude stačit k zastavení jednoho z nejhorších teroristických útoků v dějinách.
Bylo to takové idylické odpoledne. Will Trent jel se svou přítelkyní Sárou Lintonvou navštívit její matku a tetu. Ženy v kuchyni připravovaly pozdější oběd a řešily otázky společného bydlení Sáry a Willa. Ten zatím na zahradě sekal trávník. Idylku přerušil až nedaleký výbuch a následné spuštění varovných sirén. K obědu už nedošlo. Will je agentem Georgijského úřadu vyšetřování (GBI) a Sára je doktorkou. Oběma bylo jasné, že k výbuchu došlo v nedalekém objektu Emoryho univerzity (na severu Atlanty), takže tam budou zranění a mrtví a bude se hodit každá pomoc.
Cestou k univerzitě narazí na dopravní nehodu, ve které se střetla tři auta. Nehoda však působí poněkud podezřele, takže se oběma hned od začátku na ní něco nezdá. Než se ale stačí vzpamatovat a uvědomit si, o co doopravdy jde, z aktérů nehody se vyklube skupina násilníků. Vypadá to, že právě oni mají výbuch na univerzitě na svědomí, a protože mají mezi sebou raněné, doktorku, která se jim náhodou připletla do cesty, budou potřebovat. Will sice několik útočníků zneškodní, ale nakonec bezmocně přihlíží, jak zbytek skupiny Sáru unáší.
Will je vztekem i žalem bez sebe a policie, GBI i FBI se snaží Sáru a útočníky najít. Vše je o to horší, když se ukazuje, že Sářini únosci odvlekli před měsícem jinou ženu z parkoviště přímo před její malou dcerou. Ženu od té doby nikdo neviděl. Navíc se zdá, že jde jen o část mnohem větší skupiny, která chystá něco daleko horšího, než byl výbuch v univerzitním areálu…
Americká autorka Karin Slaughter vždycky uměla psát ponuré a syrové thrillery, zneklidňující často vysokou mírou brutality. Zároveň ale odrážely aktuální problémy. Šovinismus, domácí násilí, pedofilie, selhávající sociální systém. Nebála se jít ani do relativně nedávné minulosti (sedmdesátá léta) a ukázat, jak to například měly tehdy ženy u policie těžké, s jakými předsudky a nenávistí musely bojovat. Takový je její román Město policajtů a mohli bychom sem přiřadit i Kriminálníka.
Nijak proto nepřekvapí, že se v poslední době v její tvorbě odráží – podobně jako u řady jejích kolegů – aktuální a palčivý problém terorismu. Násilí proti skupině obyvatel, střelby na veřejnosti, útok ve škole. Témata, která se objevila už v předcházejících románech Hodná dcera a Mozaika lží. To byly samostatné romány, neřazené do žádné série, takže se skoro zdálo, že Karin půjde spíše touto cestou. Nyní se ale k radosti a jistě toužebnému očekávání řady čtenářů vrací k Willovi Trentovi a Sáře Lintonové.
Sára se objevovala už v sérii Grant County a s Willem se potkali hned v prvním románu „Willovy“ série Genesis. Vztah těchto dvou postav většinou znamenal odlehčení od násilí a často bezútěšné situace dalších postav, i když ho rozhodně nelze označit za idylický a bezproblémový. Tihle dva k sobě dlouho a obtížně hledali cestu, ale o to více byl jejich vztah s každým dalším románem pevnější, romantičtější a vroucnější. Teď však budou muset oba projít těžkou zkouškou a sáhnout si až na dno nejen fyzických, ale především psychických sil. Některé pasáže jsou poměrně emotivní a čtenáři, kteří vztahu Willa a Sáry fandí, se o ně budou jistě bát. A budou mít proč.
V knize se střídá vyprávění z několika pohledů. Sledujeme Sáru, která musí nedobrovolně trávit čas s únosci v podivném a přes všechnu snahu jevit se idylicky zrůdném táboře. Musí přihlížet chystající se zkáze, které zřejmě nemůže zabránit. Mezitím jsme svědky horečné snahy GBI i FBI najít Sáru, přičemž k tomu využívají všechny možné moderní prostředky, ale jak se zdá – pořád je to málo.
Samotné scény s únosci jsou poměrně mrazivé. Tentokrát ale nikoliv kvůli tomu, že by byly plné fyzického násilí, jak by se dalo očekávat, ale spíše některými postavami, ze kterých je skutečně člověku na zvracení. Autorka je známá svou vynalézavostí, co se týče různých forem násilí, takže mezi únosce umístila rasistického pedofila, drogově závislé „týpky“ a zfanatizované mladé muže i ženy. Do téhle společnosti zatáhla atraktivně vypadající doktorku, která je zvyklá na jistý životní luxus, ale především má vysoko posazenou morální laťku. Dosaďte si do příběhu Willa, který se bude snažit Sáru najít, zachránit, a přitom si to vyřídit s únosci. A ještě zabránit možná jednomu z největších teroristických útoků v dějinách. A máte na napínavý thriller zaděláno. Podobně jako knižní hrdinové i my dlouho nevíme, o co půjde, takže si můžeme jen domýšlet a doufat, že je policie (a samozřejmě Will) včas zastaví.
Poslední vdova má všechno, co se od moderního thrilleru očekává. Kvalitou ho lze zařadit ke zmíněným předcházejícím titulům (kam bych ještě přidal Krásný holky) a zároveň je i důstojným pokračováním série s Willem Trentem, i když je tentokrát stavbou příběhu trochu odlišný. V románu je znát autorčina pečlivá příprava, ať už se týká lékařských termínů, zbraní, vojenské techniky nebo historie. Na pozadí aktuálních problémů přináší příběh se spoustou (tentokrát bohužel) celkem reálných scén a chování. Čtenáři ale nepřijdou ani o slušnou dávku napětí a jisté romantiky.
Originální titul: The Last Widow (2019)
Vydáno: HarperCollins Publishers, LLC, New York (2019)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2019)
Přeložila: Kristýna Kučerová (2019)
480 stran
