Mozaika lží (Karin Slaughter)

Myslela si, že její matka je jen uzavřená. Netušila však, že před jejím narozením ještě vedla jiný život. Jak dobře člověk zná svého rodiče? A je vůbec dobré jeho minulost odhalit?

Andrea Oliverová je mladá a poměrně neprůbojná žena, která měla v životě spíš smůlu. Po hořké zkušenosti se životem v New Yorku se vrátila do Georgie k matce, na které stejně byla většinu života závislá. Jejím životem prošlo pár milenců, kterým byla spíš pro legraci. Ani práce na policejní tísňové lince ji příliš neuspokojuje.

Andreina matka Laura je pětapadesátiletá logopedka. Když s Andreou v restauraci oslavuje její jednatřicáté narozeniny, vtrhne dovnitř mladý muž a zastřelí jistou ženu a její dceru. Po Andree útočník chce, aby ho zneškodnila – v uniformě operátorky tísňové linky ji považuje za policistku (tzv. „následná sebevražda policií“). Místo toho však Laura chladnokrevně mladíka zabije jeho vlastním nožem. Andrea je zděšená. Neví ale, jestli více ze střelby, které byla svědkem, nebo z matčiny chladnokrevnosti. Matka navíc dceři zakáže o celé události mluvit s policií a ještě k tomu ji doslova vykáže z domu.

Když Andrea později odchází z jejich společného domova, překvapí neznámého útočníka, který matce vyhrožuje a posléze ji mučí. Andrea ho v panice zabije pánví. Matka jí přiměje k útěku a dává jí adresu utajeného skladiště, kde najde peníze, auto a vše, co bude k novému životu potřebovat. Andrea nerada uposlechne a je zmatená ještě víc – jak dobře svou matku, která si nikdy nikoho nepustila příliš k tělu, vlastně zná? A co je její matka vlastně vůbec zač?

Američanka Karin Slaughter působí na literárním poli už od roku 2001, kdy jí vyšel první román Zběsilost. Následovaly dalších tituly zařazené spolu s prvotinou do série z fiktivního georgijského okresu Grant County. V roce 2006 uvedla na scénu hlavní postavu agenta Willa Trenta z Georgijského úřadu vyšetřování (GBI). Ten se stal hrdinou zatím osmi česky vydaných románů.

V poslední době se však autorka věnuje spíše samostatným titulům. V nich sice nezapomíná na svou proslulost, co se morbidních detailů a syrovosti týče, ale zároveň se více zaměřuje na pokřivené vztahy mezi příbuznými zatíženými nelehkou minulostí. V románech Krásný holky a Hodná dcera šlo o vztah dvou sester, které byly nuceny po otřesných zážitcích zapomenout na staré křivdy a nevraživost a semknout se proti společnému nepříteli. Nyní přichází Karin Slaughter s tématem vztahu mezi matkou a dcerou, který – jak uvedla v rozhovoru pro jednu americkou televizi – podle ní přináší daleko více napětí. Ostatně knihy téhle drobné blondýnky vždy byly plné žen, které si zažily peklo na zemi, ale nakonec se dokázaly agresorovi postavit (ano, většina mužů v jejích románech nevyznívá příliš lichotivě) i za cenu mnoha šrámů na těle i na duši.

Podobně jako v předcházejícím titulu Hodná dcera se i tady znovu objevuje motiv střelby na veřejnosti. Bude to zřejmě téma, se kterým se budeme bohužel díky realitě setkávat patrně čím dál častěji. Ale v případě Kareniny aktuální novinky to není stěžejní téma. Mozaika lží je zajímavá z několika odlišných důvodů. Jeden z nich spočívá v tom, že se příběh nevyvíjí tak, jak bychom mohli na začátku očekávat. Když se dá Andrea na útěk, kniha se mění v něco, čemu bychom mohli říkat „road story“, ale pak se autorka přesune do roku 1986 a pravidelně sem „odskakuje“. Retrospektivní část začíná vraždou známého, ale také velmi kontroverzního ekonomického poradce. Dozvídáme se, že vraždu zosnovala fanatická skupina (něco mezi teroristy a sektou), ale dlouho nevíme, co s ní má Andreina matka společného a jak tehdejší události souvisejí s těmi dnešními.

Díky chladnokrevnosti a „záložním plánu“ to nějakou chvíli vypadá, jako by Laura byla nějaká špiónka, která se nyní snaží odstřihnout od minulosti, která ji přesto dostihla. Také se ale můžeme dočíst, že se s ní osud zrovna nemazlil (ale s kým se v knihách Karin Slaughter mazlil, že ano). Autorka si s námi v tomto směru hraje. Jednak díky některým jménům postav, ale především zahlcením řadou informací a dat, což nás nutí k přemýšlení a kombinování. Velice rád jsem ovšem na tuhle hru přistoupil. Bavilo mě při čtení dedukovat, jak co s čím souvisí a pozorně si všímat všech faktů.

Nutno ještě podotknout, že Andrea není s tou svou nerozhodností zrovna hrdinkou, kterou bychom si oblíbili hned od první stránky. Nevím, jak se bude zdát Vám, ale mě to její věčné mlčení a časté bytí „duchem mimo“ trochu iritovalo. Občas jsem se přistihl, jak v duchu nadávám „tak už se nějak vymáčkni“.

Mozaika lží je kombinací „příběhu na cestě“ a psychologického románu na pomezí psychothrilleru. Navazuje na téma nevyřešeného a komplikovaného vztahu dvou členů rodiny, nicméně tak trochu „špionážní“ linie tenhle poutavý a zároveň poměrně syrový příběh obohacuje.

Originální titul: Pieces of Her (2018)
Vydáno: HarperCollins Publishers, LLC, New York (2018)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2018)
Přeložila: Kristýna Kučerová (2018)
480 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA

Doporučujeme

CITARNY.CZ
Severské detektivky

www.alpress.cz


www.styl-zivota.cz

CZIN.eu