Iluze (Camilla Läckberg, Henrik Fexeus)

Mrtvola naaranžovaná jako nejhorší noční můra kouzelníka – nepovedené číslo. Speciální policejní skupina, která si s případem neví rady. A mentalista, který drží pohromadě jen díky rituálům, jim má pomoci zastavit vraha…

Samotářská vyšetřovatelka Mina pozve k případu velkého iluzionistu Vincenta, protože ten zná prostředí kouzelníků, prý dokáže číst myšlenky a snad vytvoří lepší profil pachatele než obvyklé nicneříkající profi analýzy…

Camilla Läckberg, královna švédské detektivky, spojila své síly s předním švédským iluzionistou Henrikem Fexeusem na nové sérii detektivek. V ní parta více či méně odhodlaných policistů řeší případy za pomoci „Mentalisty.“ Nečekejte ale žádného šarmantního fešáka, jak ho známe ze seriálu s tváří Simona Bakera. (I když číst v lidech umí, vlastně se to jen naučil, v praxi je totiž vůbec nechápe.) Díky zapojení Fexeuse se čtenáři dozví spoustu zajímavostí ze světa kouzel a iluzí. A díky morbidní představivosti Camilly se tyhle iluze změní v smrtící nástroje – viz absolutně děsivá první kapitola…

Ústřední dvojice postav je opravdu extra neobvyklá. Jako by spolu soutěžili, kdo má větší handicap. Iluzionista Vincent Walder je evidentně lehký autista s obsedantně-kompulzivní poruchou, až mě překvapilo, že se dokázal oženit a založit rodinu.  To policistka Mina na první pohled působí normálněji – její fobii ze špíny a bakterií se daří skrývat snáz. Ale vzhledem k prostoru, který v knize mají, si na jejich zvláštnosti zvyknete a přijmete je. Camilla Läckberg si ostatně na živoucích postavách zakládá, a tady to platí beze zbytku.

Rozsah knihy je však opravdu velkorysý. Příběh se košatí, jak postupuje vyšetřování a představují se další členové pátracího týmu (flegmatik Christer, lovec žen Ruben nebo ve stoje spící Peder, otec trojčat…). Občas vyprávění převezmou procházející postavičky různého původu, aby se ukázala multikulturní barevnost moderního Švédska. Svůj díl stránek tu má i Vincentova lehce dysfunkční rodina a jeho dospívající děti, které mu velmi neoficiálně radí s případem.

Než se nadějete, příběh vás vtáhne. Hlavně díky různým neobvyklým postavám, ale i střídáním děsivých a vtipných momentů. „Speciální policejní útvar“ totiž někdy dost připomínal Lůzry: Tým v nemilosti – partu neschopně vypadajících individuí, která ale překvapivě dobře funguje, když je spolu…

Když začalo být zřejmé, že hlavní hrdina má evidentně psychické problémy, bála jsem se, že to bude podobná dušezpytná nuda jako u Zubaře od Tima Sullivana. Naštěstí Camilla umí psát čtivě a zaplnila svůj příběh tolika prokreslenými charaktery, že ani nemáte čas podivovat se nad mírou Vincentovy poruchy. Iluze by sice mohla být malinko kratší, za těch 500 stran vás ale hlavní i vedlejší postavy začnou bavit, a hlavně tím víc oceníte základní pravidlo všech iluzionistů – nechat pravdu celou dobu všem na očích…

Originál: Box, 2021
Překlad: Vendula Nováková
Vydal: Metafora, 2022
574 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA