Děs (Robert Bryndza)
První případ na oddělení vražd je pro mladého detektiva křest ohněm. Bestsellerový autor představuje nového hrdinu a usazuje děj do roku 1987.
Britský autor Robert Bryndza se proslavil romány s detektivem šéfinspektorkou Erikou Forsterovou, špatně si nevede ani s další sérií se soukromou vyšetřovatelkou Kate Marshallovou. O něco vlažněji už byl čtenáři přijat jeho první samostatný thriller Tíživé ticho, odehrávající se převážně na malém chorvatském ostrově. Podobně jako ve zmíněných knižních sériích i tady Bryndza sáhl po hlavní ženské hrdince. Nyní otevírá novou sérii, ve které poprvé představuje mužského hrdinu, navíc se v ději vrací do minulosti. Seznamte se s mladým detektivem, čerstvě přeloženým na oddělení vražd. Vítejte v Londýně roku 1987.
Pětadvacetiletý Jamie Day získal vysněné místo v londýnské mordpartě. Znamená to pro něj nejen kariérní vzestup, ale i vysvobození ze společného života s matkou a sestrou v pobřežním městečku Lowestoft na východě Anglie (autorovo rodiště – pozn. red.). Ještě se ani nestačí ubytovat, a už je povolán na místo činu. Poblíž jednoho z londýnských nádraží se našlo rozčtvrcené tělo mladého muže, ledabyle zabaleného do pytlů a pohozeného v postranní uličce. Horlivý mladík by se rád zapojil do pátrání, čímž se ale dostává do střetu se starším kolegou, který se nijak averzí vůči „posile z venkova“ netají. Naštěstí nad ním drží ochrannou ruku jeho nadřízený i zkušenější kolegyně.
Nezůstane jen u jedné vraždy. Sám Day najde v mrazáku ve sklepě honosného domu další rozsekané tělo, tentokrát patřící staršímu holandskému obchodníkovi. Sériový vrah podle všeho nezahalí a brzy jsou nalezeny kusy dalšího mladého muže. I když se ukáže, že obě mladé oběti byly také homosexuálové, policejní vedení odmítá ze strachu z přílišné medializace všechny tři případy spojovat. Vyšetřování totiž odhalí, že obchodník se účastnil soukromého natáčení skupinového sadomasochistického gay porna, s největší pravděpodobností s několika maskovanými vysoce postavenými muži. Jamie Day navíc tvrdě zjistí, že se musí ještě hodně učit.
Autor ve svém novém románu sází především na dvě věci – na atmosféru studeného a nevlídného Londýna a na způsob provedení vražd. Dobře ví, že rozčtvrcené tělo vždy zvýší čtenářův zájem a že se temné příběhy mají odehrávat v sychravém počasí. V ten čas, kdy zima zalézá pod kůži a venku se může přihodit ledacos. Zvlášť v drsných částech britské metropole koncem osmdesátých let. Tam se po setmění opravdu chce každý zdržovat co nejméně. Autorovi se podařilo vybudovat patřičnou dobovou atmosféru, která nás přenese do časů britských detektivních seriálů osmdesátých let, s absencí dnešní techniky, zato však se všemi neduhy tehdejší společnosti. K tomu si ještě přidejte světem obcházející strach z AIDS.
U nováčků, a v policejních řadách zvlášť, se dá čekat, že nástup nebudou mít jednoduchý. Ať už jde o první setkání s brutální vraždou, nebo nevraživost některých kolegů. Je sympatické, že Bryndza svou hlavní postavu obdařil jistou smělostí, díky níž takové útoky odráží a nenechá si nic líbit. Na druhou stranu ho vykreslil jako lidsky chybujícího detektiva, jehož chyby pramení z nezkušenosti i horlivosti a jemuž jistá naivita dokonce přivede dost horké chvilky.
Tentokrát známe pachatele i jeho způsob vraždění hned od začátku. Budiž autorovi ke cti, že zvolil poměrně netradiční způsob zabíjení, na druhou stranu pachatel zase nebyl zrovna dvakrát chytrý. Děs z názvu knihy v podobě nějakého strachu ze sériového vraha, který v noci mlhou obchází město, se tak nekoná (originální název knihy by se ostatně dal přeložit jako Tiché zabití). Ostatní postavy hrají spíše epizodní role, výraznější jen snad jen Jamieho kolegyně Tracy a jeho nadřízený Harry. Jak už je u Bryndzy obvyklé, dojde i na politiku v policejních složkách, ale tentokrát celkem s mírou.
Přestože Bryndza svou novinku ozvláštnil tím, že si tentokrát vybral mužského hrdinu a posunul děj o tři dekády zpět, nemohu se zbavit pocitu, že kvalit románů s Erikou nebo Kate nedosahuje. Rozhodně to není špatný román, ale mám pocit, že mu něco mu chybí. Ten pocit možná pramení z absence nějakého většího překvapení, což nutně nemusí být tím, že pachatele známe od začátku. Spíš je to tím, že se nekoná nějaký strhující závěr. Všechno je ukončené tak nějak ve spěchu a zalité trochou „omáčky“ v podobě epilogu. Autor si sice dal práci s vykreslením dobového Londýna, avšak na straně 342 jedna z postav říká „Máš přece mobil.“. V té době sice už první mobilní telefony existovaly, ale do běžného užívání bylo ještě daleko. Spíš jde o půvabnou chybku autora, která unikla i redakci.
Bryndza si s románem z doby, ve které mu bylo pouhých osm let, celkem poradil, ale od autora jeho formátu jsem čekal malinko více. Nicméně pokud máte rádi Londýn a osmdesátkové kriminálky, pak bude vaše hodnocení o pomyslnou hvězdičku vyšší.
Originální titul: The Quiet Kill (2026)
Vydáno: Raven Street Ltd. (2026)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis (2026)
Přeložila: Kateřina Elisová (2026)
384 stran
