Křížová palba (Štěpán Kopřiva)
Aby se řadový policista a samozvaný detektiv zachránil před vězením, musí dělat to, na co si hrál – vyšetřit případ sám. Volné pokračování knihy Rychlopalba.
I když se český autor Štěpán Kopřiva prosadil hlavně v žánru sci-fi a fantasy, zabrousil v roce 2015 do vod kriminálního a detektivního žánru. Ve velmi černohumorně pojatém románu Rychlopalba představil bezejmenného policistu v uniformě, jenž se navzdory svému služebnímu zařazení připlete do případu zmizelé mladé dívky a podaří se mu ho zdárně vyřešit. V roce 2019 na tento román navázal titulem Křížová palba.
V něm se opět setkáváme s příslušníkem místního policejního oddělení na Praze 9. Po nálezu oběšence v jednom pražském parku ho kontaktuje jistý Myšička, kterému policista dluží službu. Společně s kolegou z místního oddělení policie na Jižním městě mají „domluvit“ realitnímu makléři Fairaizlovi, který dluží spoustu peněz mocnému lichváři. Policistovi se do toho nechce, tuší, že se bude pohybovat na hraně zákona. Jeho nechuť ještě zesílí, kdy pozná svého dočasného „kolegu“ Wichterleho, jenž se jen třese na to, aby mohl uvolnit stavidla potlačované agresivity.
Jak se dá čekat, domluva se zvrtne. Policisté zastaví podnikatelovou auto u lesa za Starou Boleslaví. Vyděšený podnikatel uteče, policisté se rozdělí, ale nepodaří se jim ho najít. Neobjeví se ani doma, ani další dny v práci. Policista zlanařený proti své vůli má teď poněkud problém – musí najít makléře dřív, než bude moct mluvit. Ale jak, když není nikde k nalezení? Navíc se obává, že už je Fairaizl po smrti. Při hledání v lese slyšel střelbu, ale Wichterle popírá, že by prchajícího muže trefil. Dá se mu věřit? Co je tedy horší – aby se podnikatel našel živý a mluvil, nebo aby byl mrtvý a oni by byli obviněni z jeho vraždy? Vskutku „křížová palba“… Jedinou záchranou je najít makléře na vlastní pěst, případně jeho vraha.
Rychlopalbu jsem si kdysi koupil z náhlého impulzu při křtu této knihy. Stalo se tak poté, co jsem v rychlosti prolétl očima první dvě stránky a hned mě chytl břitký humor. I když pak poněkud ustoupil do pozadí a příběh zabrousil do vážnějších vod, pořád jsem si četbu užíval. Také u této knihy jsem se u první kapitoly několikrát rozesmál. Je škoda, že pak už se z nasazené laťky v tomto směru slevilo. Ne že by tu nebyly další vtipné postřehy, ale už nejsou na hlasitý smích. Místy jsou dokonce trochu křečovité a vpasované do děje za každou cenu. Odlehčenější ráz pak zachovávají už jen pasáže, kdy hlavní hrdina vyšetřuje něco se svými kolegy, v rámci svých „legálních“ povinností, a vtipně to glosuje. Autorův styl je ovšem velmi čtivý, Kopřiva si s češtinou zálibně pohrává. V jedné pasáži je dokonce výpověď klíčové osoby rozepsána do jednoho dlouhého souvětí zabírajícího dvě stránky.
Křížová palba je především moderní detektivní thriller ze soudobé metropole a jejího okolí. Autor čtenáře zavádí do světa makléřských machinací, vydírání, praní špinavých peněz i nájemních zabijáků. Využívá reálné lokality (přesné ulice a někdy i čísla domů), stejně tak obchodní značky, čímž příběh dostává větší autenticitu. Detektivní linie funguje bez chyb. Náš samozvaný detektiv musí věnovat veškerý volný čas hledání pravdy, aby si zachránil kůži, k tomu musí občas zvládat nevyzpytatelného parťáka. Několikrát se před námi objeví možný motiv i rozuzlení, abychom vzápětí zjistili, že je to slepá ulička. Spolu s protagonistou můžeme hádat a kombinovat. O napětí, plynoucí jak ze strachu z odhalení, tak z neznámého protivníka není nouze. Jak už bylo řečeno, o odlehčení se starají tu méně, tu více vtipné sarkastické vsuvky.
Hlavní hrdina je sice na řadového policistu poměrně sečtělý (občas lehce zabrousíme i do filozofie), nicméně typově pasuje mezi osamělé a lehce zhýralé detektivy. Právě se rozvádí, ale s manželkou už dávno nežije a s přítelkyní Renatou (již „sbalil“ na konci předchozí knihy) to také není kdovíjak růžové. Při svém pátrání pak získává další fyzické i duševní šrámy. Obě ženy však v příběhu nehrají nějakou větší úlohu (s výjimkou sympatické zápletky kolem Renaty v závěru knihy). Zajímavou postavou je Wichterle, se kterým je protagonista opakovaně donucen spolupracovat. Kdyby někdy došlo na filmové či televizní zpracování, přimlouval bych se za Štěpána Kozuba…
V závěru knihy děj nabírá spád. Tady bych vyzdvihl především perfektně napsanou scénu, kdy se hlavní hrdina spolu s Wichterlem řítí zachránit potenciální oběť. Náš policista s ní udržuje telefonický kontakt a zatímco slyší její vystrašený hlas, řítí se autem Prahou. Už to by stačilo na pořádné pocuchání nervů, ale Kopřivovi je to pořád málo, a tak ještě scénu okořenil scénu neuvěřitelnou, ale vlastně celkem zábavnou vsuvkou.
Křížová palba nezklame ty, jež hledají napínavý thriller, ale vyprávěný v odlehčeném duchu, tak trochu ve stylu filmů Guye Ritchieho. V úvodní scéně se zasmějeme, poté se už pustíme do seriózního pátrání, kde projdeme několik slepých uliček, budeme cítit ohrožení z několika stran a zažijeme jednu zběsilou jízdu nakonec. K tomu všemu na nás bude občas autor pomrkávat a snažit se děj odlehčit cynickými komentáři. Není to lepší než předchozí kniha, ale ani horší. Pokud autor ještě napíše něco v podobném duchu, rád se do toho opět začtu.
Text: Štěpán Kopřiva (2019)
Vydáno: Nakladatelství Crew s. r. o. (2019)
448 stran
