Maratonská zeď (Jiří Homola)

Sportovních detektivek česká kotlina moc nemá, ale tahle stojí za to. Jiří Homola po detektivce Ovál posílá svého kriminalistu Petra Lenze vyšetřovat zločin, ke kterému došlo během pražského maratonu. Autor v Maratonské zdi nabízí sympatické vyšetřovatele, příjemný humor a zasvěcený pohled do světa běžců.

Pražský květnový maraton jako místo činu. Výtečný běžec zavražděný přímo na trati. Případ jako vyšitý pro kapitána Petra Lenze, který sám běhá, a kdyby to okolnosti dovolily, byl by mezi účastníky ne jako vyšetřovatel, ale jako závodník… Díky jeho sportovním zkušenostem se ale dokáže líp vcítit do celého případu.

Tahle kniha dokáže přiblížit běh i těm, kteří se sportu vyhýbají jako čert kříži. Určitě je to díky zasvěcenému pohledu autora i díky sympatickým postavám v čele s kapitánem, kterému to při běhání líp přemýšlí. Holmes hrál na housle, Lenz běhá… K ruce má ještě mladou kolegyni, další spolupracovník je s virózou aspoň na home-office, z nutnosti přibrali mladého nadšeného strážníka, který při maratonu zajišťoval provoz. Jejich vzájemné špičkování a interakce jsou vítaným osvěžením. Vyšetřování se sune pomalu, ale jistě k cíli.

Podezřelých je z maratonu nejdřív nějak moc, pak zas ani jeden. Mrtvý neměl žádný osobní život, žádné konflikty. Motiv naprosto chybí, ačkoli je vždy pro vyšetřování klíčový. Tohle nebude žádný sprint.

Užila jsem si známé pražské prostředí i šálivý pocit, že najednou tomu divnému sportu nějak líp rozumím. Líbil se mi sympatický vyšetřovatel s komplikovaným osobním životem i příjemné tempo vyprávění. Žádné zbytečné drama, žádná snaha vmáčknout tam akci a adrenalin za každou cenu, prostě práce jako každá jiná – možná spíš horší než jiné. Nad jinou člověk třeba dokáže zavřít dveře a nechat ji zapomenutou, ale tuhle ne…

Vydal: Kniha Zlín, 2026
436 stran