Lakový paraván (Robert van Gulik)

Ani ve staré Číně není všechno takové, jak se na první pohled zdá, takže soudce Ti nemá klid ani na dovolené. Zaplete se nejen do podivné sebevraždy, ale i do zločineckého podsvětí…

Soudce Ti se svým pomocníkem se vrací z konference, a zastaví se inkognito v jiném městě. Chce si odpočinout a možná se i podívat, jak se řeší kriminalita jinde. Místní náčelník Teng je až po uši v maléru a pomoc od kolegy se mu víc než hodí.

Nakonec tady soudce Ti nebude vědět, co dřív. Má řešit vraždu náčelníkovy manželky, související s památečním paravánem? Nebo dál předstírat, že je lupič na cestách, za kterého ho považují místní darebáci a jejich šéf? A co záhadná údajná sebevražda váženého obchodníka s hedvábím? Na tu se chce taky podívat…

I tento druhý příběh ze staré Číny je návratem do dob minulých – nejen dějem. Případy soudce Ti jsem četla ve starém vydání kdysi dávno, a už tenkrát mě okouzlily svou zvláštní noblesou. Je to také exkurz do úplně jiné kultury a zvyklostí. Do jiného světa, kde se lidé řídí radami většců, kde vysocí úředníci vypadají podezřele, když mají „pouze jednu“ manželku…

Jistě, působí tu hodně naivně, že si místní galerka splete soudce s lapkou, a tomu to klidně projde. Je až úsměvné, jak snadno geniální soudce manipuluje půlkou zločinců, aby z nich dostal jejich hříchy. Na druhou stranu sám ohýbá pravidla – je přece na dovolené a navíc pod falešným jménem. Možná že si tu hru na padoucha až moc užívá…

Ale nesmíme zapomenout, že i tady umírají dobří lidé a ty špatné čeká soud a krvavá poprava. Chladnokrevnost a krutost zločinců už moc úsměvná není. Navíc čtenář i soudce Ti přijde o iluze, co se týče bezúhonnosti místních soudních úředníků.

Vítejte ve světě, kde je odsouzený štěstím bez sebe, když ví, že bude popraven rychle a čistě…

Originál: The Lacquer screen, 1962

Překlad: Věra Šťovíčková – Heroldová

Vydal: Mystery press, 2026

237 stran