Když vzlétne děs a nevíra (Viktorín Šulc)

První díl pentalogie o skutečných případech Panoptikum sexuálních vražd vychází také jako audiokniha.

Dá se říci, že v současné době je stále zájem o literaturu faktu v podobě pojednání o skutečných kriminálních případech, ať už dávno minulých nebo i těch relativně nových. I na našem webu můžete najít recenze antologií případů z pohraničí i jiných oblastí, které se odehrály na území tehdejšího Československa během zhruba posledních sta let (autoři Emil Hruška, Roman Cílek a Viktorín Šulc). V televizi se těší velké oblibě jak reprízovaný seriál Případy prvního oddělení, tak jeho tzv. prequel, Devadesátky. První díl pentalogie (poslední díl se připravuje) televizního scénáristy a spisovatele Viktorína Šulce, která se zabývá (skutečnými, samozřejmě) sexuálně motivovanými vraždami, sice vyšel už před devíti lety, ale těm z Vás, kterým utekl, nebo kteří dáváte přednost audioknihám, možná přijde vhod recenze prvního dílu načteného herci Miroslavem Táborským a Lukášem Ondráčkem.

Název knihy je úryvkem básně Victora Huga („Když dotkneš se mých víček lehce dlaní, vzlétne zpod nich děs a nevíra.“) a jako titul si ho autor zvolil výstižně. Některé případy v knize popsané jsou skutečně děsivé, jak lidskou bestialitou, tak naprostou absencí lítosti a v řadě případů jakékoliv náznaku inteligence (k tomu se ještě vrátím). A mnohé jsou stejnou měrou k nevíře, především čeho všechno jsou někteří lidé schopní.

Když se Viktorín Šulc začal zabývat skutečnými hrdelními zločiny, vměstnal původně devět případů do jedné antologie. Později se pro chystanou pentalogii rozhodl zdokumentovat přes sedmdesát případů sexuálně motivovaných vražd z let 1899–2012. Ještě, než se v tomto recenzovaném prvnímu svazku pustil do podrobného popisu jednotlivých případů, zmiňuje případ tzv. Jacka Rozparovače. Ten v roce 1888 v londýnském East Endu zavraždil a zohavil šest prostitutek (i když názory na počet obětí se různí). Předznamenal tak řadu sexuálně motivovaných vražd díky několika společným rysům. Na základě této rekapitulace pak Šulc definuje hlavní důvody, které pachatele k sexuálně motivovaným vraždám vedou a zmiňuje klasifikaci vrahů podle FBI (masoví, tzv. stopaři, sérioví).

Tím se čtenáři dostane základního ponaučení a může se spolu s autorem pustit do rozboru třinácti případů zhruba z konce dvacátých let do počátku osmdesátých let minulého století. Některé případy si možná ještě pamatujete, o některých jste třeba nikdy neslyšeli, ovšem uvidíte, že řada z nich jsou opravdu známé. Ostatně veřejností ve své době dost otřásly. Ke kapitolám jsou připojeny komentáře bývalých vyšetřovatelů Jiřího Markoviče a Luboše Valeriána.

Začínáme vraždou prostitutky v pražských Vysočanech v roce 1927 a souvislostí s dalšími dvěma vraždami v letech 1926–1929. Není to sice zrovna dvakrát zajímavé téma, ale navozuje další kapitolu o patrně nejslavnějším „pomníčku“ (neobjasněném kriminálním případu) v dějinách československé kriminalistiky – vraždě pražské prostitutky Otýlie Vranské. Asi řada z vás ví, že se v roce 1933 našlo její rozřezané tělo ve dvou kufrech, jeden byl nalezen v rychlíku z Prahy do Košic a druhý v rychlíku Praha–Bratislava.

O nejznámějších sériových vrazích pojednávají tři kapitoly. Dočteme se o Václavu Mrázkovi zvaném Smrťák, který v letech 1951–1957 zavraždil šest žen (plus přítele jedné z nich), k tomu se dopustil několika znásilnění a nespočtu krádeží. Jiná kapitola se zase věnuje vraždě jedenáctiletého chlapce v promítací kabině někdejšího pražského kina Metro, kterého sexuálně napadl a následně zavraždil pedofil Jaroslav Papež. Závěrečná kapitola se celkem podrobně věnuje případu Ladislava Hojera, který na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zavraždil na různých místech tehdejšího Československa pět žen. Kapitola je pojatá formou pomyslného rozhovoru autora s Jiřím Markovičem, který tehdy případ vyšetřoval a který nyní kromě komentáře do kapitoly přispívá ještě jako glosátor.

I když ostatní případy nemusí být tak mediálně známé, neznamená to, že by nemohly být zajímavé. V šesté kapitole se přesvědčíme, jak už v sedmdesátých letech mohly být soudní tahanice dlouhé, respektive jak dlouho trvalo, než byl vrah odsouzený za vraždu mileneckého popraven. Jedenáctá kapitola se kromě vraždy třicetileté ženy z roku 1979 také zabývá nevšímavostí, netečností a lhostejností svědků. Řada lidí tvrdí, že akční filmy plné násilí vzbuzují v některých jedincích touhu po zabíjení nebo že se jimi řada násilníků určitě nechala inspirovat. I když se i takové případy staly, existovala fascinace násilnými skutky jiných už dávno před příchodem VHS kazet, DVD, Blue-ray disků nebo streamovacích služeb. Dokládá to případ muže, který se v padesátých letech nechal inspirovat k zabíjení žen Mrázkovými činy.

Po přečtení Zlého ducha, čtvrtého dílu pentalogie, nemohu říci, že by mnou nějaký případ otřásl více než ostatní. Není to proto, že už bych byl tak otrlý, ale spíš proto, že z tohoto svazku, ať už to bylo cílem autorova výběru či nikoliv, nejvíce vyznívá primitivnost pachatelů. Jejich IQ na hranici debility, jejich křivé pojetí vztahu k ženám (ve stylu „když si chci vrznout, no tak si prostě nějakou ženskou chytnu“), jejich absence jakékoliv lítosti kromě sebe samých. Zkrátka a dobře, podrobné citace z protokolů z výslechů jsou přehlídkou té nejhorší lidské spodiny, sadistických psychopatů.

Co se týče literárního stylu, není asi o čem moc mluvit. Viktorín Šulc je zjevně s každým případem dopodrobna seznámený, má pro tvorbu svých knih konexe na těch správných místech a umí to všechno dobře podat. Na rozdíl od sbírek jiných autorů nesklouzává k žoviálnímu stylu, ale předkládá před čtenáře syrová fakta, jen malinko umělecky navozená v prologu každé kapitoly. Jinak moc dobře ví, že případy budou působit na čtenáře sami o sobě; čtenář si sám jistě dokáže představit, co musely oběti zažívat v posledních minutách svého života a jakou citovou spoušť v pozůstalých musely vraždy z mrzkých pohnutek způsobit. V tomto duchu se nese i přednes interpreta audioknihy Miroslava Táborského. Nesnaží se měnit hlas v dialozích, nesnaží se o dramatické zvyšování nebo zabarvování hlasu. V knize tohoto typu to opravu není třeba. Komentáře zmíněných pánů Markoviče a Valeriána pak načetl neméně civilně Luboš Ondráček.

Když vzlétne děs a nevíra není četba pro každého. Ale pokud vás láká cesta do nejtemnějších hlubin lidské duše, kam se neodváží podívat každý, pokud budete k četbě o zbytečně zmařených lidských životech přistupovat podobně jako ti, co museli jejich smrt vyšetřit, a pokud v neposlední řadě oceňujete důkladnost a neúnavnou píli těchto profesionálů, bude to četba pro vás.

Knižní předloha:
Text: Viktorín Šulc (2013)
Vydáno: Nakladatelství Epocha (2013)
472 stran

Audiokniha:
Vydáno: Audioteka (2022)
Interpreti: Miroslav Táborský, Luboš Ondráček
Celková délka: 18 hodin 10 minut

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA