Zrnko pravdy (Zygmunt Miłoszewski)

zrnko-pravdyZrnko pravdy je druhý díl volné trilogie s prokurátorem Teoderem Szackým a je ho možné číst bez znalosti předchozích Zapletených, s kterými je propojeno jen v událostech osobního života hlavní postavy. Z polské Varšavy, kde se první díl odehrával, se Szacki po rozvodu přestěhoval do okresní Sandoměři. Opět v jiném městě se bude odehrávat třetí kniha série Hněv, která v polském originále vychází letos v říjnu.

Zrnku pravdy je na začátku v blízkosti bývalé synagogy objeveno tělo nahé ženy, jež byla zavražděna židovskou břitvomačetou, kterou používají řezníci na rituální porážky zvířat. Postupně dojde k dalším vraždám, které se možná dějí podle určitého vzorce.
Je tak třeba objasnit, jak s tím vším souvisejí kolující legendy, na kterých je možná jen zrnko pravdy z názvu knihy, a jestli ve městě s antisemitskou historií vraždí nějaký Žid, snad fanatický, snad se za cosi mstící.
Szacki se věnuje právním otázkám případů (znenadání je v průběhu vyšetřování na pár stránkách vložen další týkající se otcovraždy), ale hlavně pátrá jako v jiných titulech policisté, takže o detektivku ze soudní síně nejde. Je zvyklý na Varšavu a parťáka z policie, ale teď pracuje s novými lidmi. A na maloměstě, takže kupříkladu jeho kolegyně prokurátorka Baška Sobierajová zná zavražděnou, ve městě oblíbenou, i jejího muže.
Sandoměř působí zpočátku jako díra (a někteří Poláci by konstatovali, že opravdu je), ale postupně – možná i díky zvyšujícím se teplotám – město, ve kterém je ze Starého Města výhled na Vislu, získává na atraktivnosti.

Kniha je celá vyprávěna ve třetí osobě a nepopisuje jen pátrání z pohledu Szackého. V krátkých pasážích je líčeno jednání a uvažování vraha (aniž by bylo jasné, o koho jde) a už rozsáhlejší jsou kapitoly, ve kterých vystupují osoby nějak dotčené zločiny.
Jde o puberťáka, který je se školou na výletě v Sandoměři, nebo o starý manželský pár, avšak dopředu není možné odhadnout, jaká bude role postav v příběhu zločinu – a byť by tyto části mohly být zredukovány, rozhodně nenudí. A že nenudí a jsou nedílnou součásti knihy, lze říci obecně o všech odbočkách a zpomaleních, jež Zrnko pravdy obsahuje.
Szacki krom vyšetřování věnuje čas milostným vztahům – slovo, že je zvládá, by nebylo přesné –, lituje se a uvažuje o sobě, rozvodu, dcerce či životu v novém městě. Může to působit otravně a v jednání s kolegy působí hlavně zpočátku jako protiva, ale postupně se šedovlasý úředník Polské republiky stává sympatickým.

Jako v Zapletených jsou kapitoly rozděleny podle dnů s uvedením konkrétních dat na jaře 2009, přičemž na začátku každé kapitoly je soupis událostí, jež se příslušného dne odehrály ve světě, v Polsku, v Sandoměři. Polské (obzvlášť) kulturní reálie (např. zmiňování různých zpěváků či seriálu o otci Matoušovi) jsou i přímo ve vyprávění a budou pro většinu čtenářů zřejmě neznámé a mohou donutit ke googlení, ačkoliv konkrétní znalosti nejsou pro příběh nezbytné.
Zygmunt Miłoszewski píše s velkým smyslem pro humor – a není to myšleno tak, že by se zde děly ztřeštěnosti, snad až na prokurátorovy milostné eskapády – a také s pořádnou ironií. S humorem píše i o oddechových dílech, na která se v příběhu odkazuje, několikrát je zmiňován například Dan Brown. A když Szacki a Sobierajová luští vrahovu šifru, několikrát jsou zmíněni různí filmoví luštitelé. Finální řešení šifry je přitom – troufám si tvrdit, že vědomě a úmyslně – zoufale neoriginální, jak kdyby si autor v tomto nebo i jiných případech dělal z různých záhad a efektů legraci nebo je varioval. Pocit, že s některými motivy se čtenář už setkal, bude tedy zcela oprávněný.

Oproti čecháčkovské pohodičce s vepřovou a plzničkou od ženušky v některých našich detektivkách zaráží způsob, jak Miłoszewski pojednává bez růžových brýlí o sousedních Polácích. Jsou to různé drobnosti, ale i několikrát opakované poznámky o polském antisemitismu, v menší míře než v předchozích Zapletených o komunistické režimu.
Kvalitní požitek z četby završuje řešení záhady. Autor používá v průběhu vyšetřování indicie, ale zřejmě jen opravdu bystrému čtenáři se podaří k rozuzlení dospět logickou cestou. To nic nemění na faktu, že řešení je dobré, originální a především překvapuje v duchu klasických děl žánru. Autorovo prohlášení v jednom rozhovoru, že chce překvapovat v duchu Agathy Christie, tedy nejsou jen plané řeči. Hodně náhod a provázaností osudů sice zarazí, ale v provedení Zrnka pravdy až tolik nevadí.

V roce 2012 Miłoszewski získal za knihu na festivalu detektivky ve Vratislavi cenu Velkého kalibru, udělovanou odbornou porotou. Neznám ostatní hodnocené tituly, ale pokud porotci posuzovali více stejně povedených knih, můžou být Poláci na své detektivkáře věru hrdi.

Originál: Ziarno prwdy (2011)
Překlad: Tereza Pogodová
Host, Brno 2014
400 stran

Share Button

Autor příspěvku: Juan Zamora

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.