Kniha Zapletení polského autora Zygmnuta Miłoszewského (1976) je příkladem toho, že v detektivce může pátrat i prokurátor. Teodor Szacki z varšavské prokuratury vyšetřuje úmrtí, ke kterému došlo během víkendu při konstelační terapii. Mrtvým je čtyřicátník Jindřich Telak. Zavraždil ho jeden z účastníků terapie? Přítomni byli jeden muž a dvě dámy. Vcítil se někdo z nich do jeho příbuzných a měl důvod se mstít? Během této terapie založené Bertem Hellingerem (pro zájemce podrobnosti poskytne kniha nebo moudrý Google) totiž účastníci vždy představují rodinu a další lidi z okolí jednoho z přítomných. Nebo měl důvod k vraždě sám terapeut Cezary Rudzki, který se s Telakem seznámil, když dával jeho firmě zakázku?
Rodinný život Telaka nepůsobí příliš radostně: rozpadající se manželství, syn s vážnou srdeční vadou, dcera před časem spáchala sebevraždu.
Kromě hlavní linie, tedy vyšetřování Telakovy smrti, se pozornost věnuje i osobnímu životu pětatřicátníka Szackého. Nedělá nijak dobře placenou práci, zato pořádně náročnou. Má dcerku v předškolním věku, vztah s manželkou zevšedněl, z různých důvodů manželce nikdy nekoupí květiny, jen veku a cigarety, už po léta u té samé prodavačky v té samé samoobsluze. Jako odreagování má hraní počítačových her. Působit může někdy jako trochu moc suchý úředník (a sám Szacki si v jedné kapitole uvědomí, že přece je úředník!), ale s lehce perverzním policistou Olegem Kuzňěcovem se dokáže správně špičkovat. Na scéně se navíc objeví mladá novinářka Monika toužící získat podrobnosti o případu, ale zřejmě i Szackého. Dokáže jejím půvabům prokurátor odolat, nebo bude své ženě nevěrný?
Dozvíme se i něco o Szackého dalších případech — jako třeba o ženě, oběti domácího násilí, která zavraždila svého manžela. Nadřízená by ráda, kdyby se prokurátor věnoval i dalším případům, on se těm kauzám a otravným kolegům snaží vyhnout a soustředit se na Telakův případ.
Příběh se rozbíhá pomalým tempem, napínavější je až asi druhá polovina knihy. Kromě pátrání v Telakově rodině a mezi ostatními účastníky konstelační terapie se postupně začne vyšetřování zaměřovat i do doby před rokem 1989, do světa komunistické tajné policie, jejíž vylíčení v Miloszewského podání může připomenout organizaci z třetího dílu Milénia. Ale především: postsocialistické Polsko s nevyřešenými problémy minulosti by mohlo českým čtenářům připomenout vlastní reálie a kniha, jejíž zápletka může zpočátku připomenout spíše nějaký americký thriller, jim tak být bližší. A nejen bývalými agenty, ale třeba i bydlením na sídlištích v panelácích.
Kniha je rozdělena do dvanácti datovaných kapitol, na začátku každé kapitoly je krátký přehled reálných událostí ze světa i z Polska, které se odehrály příslušný den roku 2005, kdy se příběh odehrává. Pozornost se soustředí hlavně na politickou scénu (zmíněni jsou třeba bratři Kaczyńští), homofobii a výsledky fotbalové ligy. Samotné vyprávění je ve třetí osobě podáváno v naprosté většině z pohledu Szackého, ale najdeme zde i několik kapitol z pohledu jakéhosi muže. Odkud on znal Szackého? A jak on souvisí s celým případem?
Szacki není ani typ pohádkového detektiva, ani typ detektiva-antihrdiny, zato obyčejný člověk se svými starostmi. Má o něj zájem mladší žena, nabízí se mu úplatek a především musí řešit otázky spravedlnosti — že je někdy slepá a že je někdy třeba zavřít oči, přestože je prokurátor, který by měl právo hájit. Detektivku lze přečíst jako oddechové čtení během pár dnů, zároveň může v někom zanechat pocit špatné nálady a bezmocnosti a také různé otázky. O otázkách spravedlnosti, o tom, co všechno napáchaly tajné služby a jestli i dnes mají nějakou moc; jak dokáže psychologická terapie ovládnout jednání lidí.
Mimochodem, všimli jste si, že Miłoszewski v knize používá jeden motiv z kanonické knihy detektivní literatury?
Originál: Uwikłanie (2005)
Překlad: Pavel Peč
Vydalo nakladatelství Host, Brno 2011
www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/
342 stran
