Místo a doba děje: Stockholm, Malmö a Kodaň, 1968
5. román o zločinu s Martinem Beckem
Na začátku románu jistý muž ve Stockholmu spáchá sebevraždu. V jeho bytě policie objeví lísteček se jménem Martina Becka. Tomu ale jméno sebevraha nic neříká. Pak už ale sledujeme jiný případ. Gunvald Larsson, další ze stockholmských policistů, vystřídá při sledování jednoho domu strážníka, a zatímco ten je pryč, dům začne hořet. Protivnému a neoblíbenému Larssonovi se ale většinu obyvatel podaří zachránit. Sleduje zločince Malma, jestli se náhodou nesetká se svým kumpánem Olofssonem. Mimo jiné právě Malm ale v domě zůstane. Neumřel ale uhořením, spáchal sebevraždu. Kromě toho, jak se nakonec ukáže, dům nezačal hořet jen nedopatřením, ale spuštěním zvláštního mechanismu na Malmově lehátku. Nejenže tedy spáchal sebevraždu, někdo se ho chtěl navíc zabít. A pátrání police se tak zaměřuje právě na Olofssona.
Kromě řešení případu ale v knize můžeme sledovat také osobní život jednotlivých policistů. Samozřejmě Martina Becka, jakéhosi hlavního hrdiny, který na začátku navštěvuje matku v domově důchodců a než aby jel s manželkou za švagrem, raději se vymlouvá na pracovní povinnosti, jeho dcera Ingrid chce navíc začít bydlet sama. To Kollberg má s manželkou pohodový vztah, navíc mají malé dítě. To policista Rönn má pro změnu starosti s hračkou hasičského auta, které dal svému synovi k narozeninám, a které pak z bytu záhadně zmizelo. Zajímavý je třeba také policista M?nsson z Malmö, který se svou ženou tráví čas jen o víkendu a jinak bydlí ve svém staromládeneckém bytě.
Vztahy mezi policisty nejsou oproti knihám jiných autorů úplně pohodové, žádná parta lidí, kteří si všichni báječně rozumí a uznávají se. Je tu již zmíněný neoblíbenec Larsson, mládý Skacke (nástupce policisty, který zemřel v autobuse, jak je popisovaná v předchozí knize Noční autobus), kterého si věčně dobírá Kollberg. Ten zas například ani neví, že je policista Rönn vůbec ženatý.
Najdeme tu také poznámky na tehdejší dobu ve Švédsku – auty zahlcený znečištěný Stocholm, mládí, kteří berou drogy, poznámky o prvomájových průvodech a zpívání Internacionály, o hanobení americké a vietnamské vlajky. Zmíněna jsou tu i místa ve východním bloku – M?nsson jede na dovolenou do Rumunska, dcera Martina Becka zase na jazykový pobyt do Leningradu; na letišti se objevuje sovětský diplomat. U pozdějších románů švédské dvojky Sjöwall & Wahlöö jsem se dokonce setkal s označením „levicové pasáže“, což samozřejmě souvisí i s tím zpíváním Písně práce.
Zmizelé hasičské auto je – jako zatím všechny severské detektivky, které jsem četl – kniha hezky napsaná, s takovou zvláštní lehkostí. Už nemůžu říct, že by byla kdovíjak napínavá. Vyšetřování je pomalé, probíhá od března a končí (mimochodem) zhruba někdy okolo 21. srpna 1968. To nepíšu jen tak náhodou, přesné uvádění, kdy k té či oné věci došlo, a několikrát i roku může totiž působit, jako by se popisované věci skutečně staly – i díky již zmíněným poznámkám třeba o průvodech. A najdeme tu ale i vtipné chvilky.
Zvláštní knížka, kterou nemůžu zrovna doporučit, ale ani mi není líto, že jsem ji četl.
Originál: Brandbilen som försvann (1969)
Překlad: František Fröhlich
4. vydání – KMa (Levné knihy), Praha 2007
