Šestadvacetiletý Aleš na vlastní kůži okusí to, co kdysi zažívali hrdinové C. Woolriche: falešné obvinění ze zločinu, útěk před spravedlností, závod s časem, pátrání na vlastní pěst a nejistotu, zda můžete věřit svým přátelům.
Zdence Hamerové se povedlo napsat světový psychothriller, který je ovšem zasazený do českého prostředí.
Hlavní hrdina je obyčejný mladý muž, který má přítelkyni, kamaráda z dětství, slušnou práci a malý byt na sídlišti. Na své blízké se může spolehnout a stoprocentně jim věří. Žije si spokojeně do chvíle, která připomíná absurdní drama: Neznámá kráska mu tvrdí, že je jeho sousedka, a požádá jej, aby jí na chvíli pohlídal dementního dědečka. Aleš udělá tu chybu, že dívku poslechne.
O hodinu později dům obklíčí policisté, kteří pátrají po brutálním vrahovi. Tím vrahem má být Aleš. Zatímco čekal na krásnou sousedku, v jeho garsonce byla zavražděna mladá žena. Jeho osobní věci zmizely a Aleš se rozhodne pro útěk. V patách má policii a před sebou úkol vyřešit záhadnou vraždu. Obrací se na svou dívku i na svého nejlepšího přítele, ale velice brzy zjistí, že ne všechno v jeho životě byla taková idylka, jak si dosud myslel.
Kdo je skutečný přítel? Komu může věřit? Z Aleše se jedním okamžikem stává štvanec a vyvrhel. Jeho známí se k němu nehlásí, přítelkyně se jej zřekla, protože si myslí, že zavraždil svou milenku. Aleš navzdory nepříznivým okolnostem postupuje při svém pátrání vcelku logicky: zjistí, kdo byla ona zavražděná a komu patřil byt, ve kterém zůstal zamčený. Jenomže místo toho, aby se věci vysvětlily, tak se ještě více zkomplikují a Aleš musí zjistit, jaké jsou vlastně vztahy mezi zúčastněnými.
Aby toho nebylo málo, dochází k další vraždě, ze které policie podezírá opět jeho. Aleš si s hrůzou uvědomuje, že nemá proti sobě jen policii, ale i brutálního vraha. Aleš je zoufalý, bezmocný a pořád nechápe, jak do celé situace zapadá. A příběh spěje k překvapivému konci.
Vím, co jsi udělal je napínavý thriller, který je nad to mistrně napsaný. Autorka má bohatou slovní zásobu a je skvělá vypravěčka. Celý příběh vypráví v první osobě Aleš. Autorka si ze svého hlavního hrdiny občas udělá legraci a je vidět, že ho nebere smrtelně vážně. Aleš je v jejím podání cynik, typický chlap. Pasáže o tom, jak si představuje svůdnou sousedku v negližé nebo jak plánuje večeři ze dvou konzerv, jsou prostě kouzelné a nejednu čtenářku pobaví. Knížka se povedla a příběh Aleše rozhodně stojí za přečtení. A co se týče záhad — i když budete něco málo tušit, celou skládačku stejně neposkládáte.
Motto, Praha 2011
246 stran
www.motto.cz
