Lisbeth zase googlí v kinech

Muži, kteří nenávidí ženy

Foto: © SONY PICTURES

Skoro by se chtělo zaplesat. Když vyjde severská detektivka, v anotacích a recenzích už se automaticky nehýří přirovnáváním k Larssonovi. Trochu se tedy bojím, co způsobí larssonovský návrat na scénu. V říjnu 2011 vydalo nakaldatelský Host knihu Milénium, Stieg a já napsanou Larssonovou družkou Evou Gabrielssonovou a Marii-Francoise Colombaniovou, v prosinci vyšli Muži, kteří nenávidí ženy na audioknize a v novém paperbackovém vydání, na leden 2012 chystá Host knihu Tajemství dívky s dračím tetováním. Komerčně zřejmě nejúspěšnějším počinem bude americká filmová adaptace, z níž se dostala fotka na zmiňované poslední vydání.

Muži, kteří nenávidí ženy režiséra Davida Finchera mají v českých kinech premiéru 12. ledna 2012, týden po premiéře snímku Sherlock Holmes: Hra stínů. Zmínka není jen kvůli žánrovému zařazení, v Sherlockovi je ostatně detektivna podstatně méně, ale podobně jako v případě Milénia můžeme mluvit ještě o švédské adaptaci z roku 2009, (1) filmový Sherlock má konkurenci v podobě televizního z BBC a (2) účinkuje v něm Naomi Rapace, Lisbeth z švédských adaptací Milénia.
Ve Fincherově filmu hackerku s dračím tetováním ztvárnila Rooney Mara, novináře Mikaela Blomkvista Daniel Craig a čtenáře detektivního webu jistě není třeba poučovat, kterého hrdinu hrál dříve.

Muži, kteří nenávidí ženy
Foto: © SONY PICTURES

158minutový film nechává z knihy to základní. Kniha má v českém překladu přes 500 stran, audiokniha trvá 12 hodin a s tím si nějak filmaři museli poradit. Je tu kauza s finančníkem Wennerströmem, detektivní pátrání, netradiční dvojka Lisbeth a Mikael. Novinář Mikael Blomkvist byl odsouzen za pomluvu jmenovaného finančníka a ustupuje do posadí. O Vánocích dostává nabídku od průmyslníka Vangera. Starý pán by rád zjistil, za jakých okolnotí v šedesátých letech zmizela jeho neteř a pátrání se má ujmout právě Mikael. Sám Vanger podezírá své rozsáhlé příbuzenstvo účastnící se oslavy, z které neteř Harriet zmizela. Retrospektivní scény, osvětlující události kolem zmizení (nebo vraždy?), s tmavším barvou jak ze starých fotografií nebo filmů té doby byly rozhodně dobrý nápad.

Co se milostného života týče, s kolegyní Erikou sice Mikael udržuje poměr a zachyceno je zde i jeho sbližování s Lisbeth, tím byly jeho zálety zredukovány. Stejně tak všechny larssonovské odbočky, které jistě oslabují tempo vyprávění, ale považuji je za významnou část autorova stylu. Ani žádná zmínka o Pipi a Kalem Blomkvistovi, o tyhle literární narážky je film ochuzen.

Lisbeth a Mikael se setkávají až kolem osmdesáté minuty a k zdárnému konci nedojdou až v posledních minutách, zbývá ještě dořešit aféru s finančníkem nakousnutou v úvodu filmu. Detektivní zápletka s biblickými motivy a v případě zmizení Vangerovy neteře i variace na záhadu zamčeného pokoje z klasických detektivek kvůli omezenému prostoru tolik nevyniknou, nepůsobí tak komplikovaně a ani podezřelých motivů není naznačen přehršel.

Zato o násilnosti není nouze, což však nejde na vrub přičít režisérovi nebo scénáristovi Stevenu Zaillanovi, ale nebožtíku Larssonovi. Drastické scény s Lisbethiným novým poručníkem donutí zřejmě mnohé diváky odvrátit zraky od obrazovky, scéna s análním sexem je ještě zvýrazněna nasazováním kondomu. Jinou mučící scénu (nikoliv trápení Lisbeth) doplňuje v podkresu Enya a její hit Anywhere Is. Věci k sobě se naprosto nehodící, násilí je tak odlehčováno: a ještě se dá během toho zasmát podobně jako u scény s Lisbeth ošetřující Mikaelovi zranění vodkou. Hudba, ta původní, kterou složili Trent Reznor a Atticus Ross, je vůbec silnou stránkou filmu.

Ohledně minulosti Lisbeth a toho, proč musí mít opatrovníka, není naznačeno téměř nic a prostor tak zůstává pro další dva filmy, budou-li “Muži” úspěšní a v natáčení Milénia se bude pokračovat. Fincher podotýká, že právě postavy Lisbeth a Mikaela pro něj byly nejdůležitější. A pokud se člověk poctivě zamyslí, detektivní zápletka ve filmu není nijak velkolepá a kouzlo spočívá hlavně v netradiční dvojice, především Lisbeth, jejíž schopnosti s počítači zdaleka nekončí googlováním legálně vygooglovatelného.

Lisbeth a Mikael v americkém podání mohou zapřísáhlé a možná i ty méně skalní fanoušky Larssonovy předlohy zklamat. Zatvrzele odmítat na film vyrazit jen proto, že “to přece udělali Američani, aby taky měli svoji verzi”, to by byla škoda. Ať už se na postavy hodí nebo ne, Fincherova verze rozhodně nenudí a ani by neměla naštvat.
V článcích jiných medií byl někdy zmíněn změněný konec, což je sice pravda, zároveň určitou se závěrečných částí knižní předlohy americká verze oproti švédské dodržuje.
Film má v Česku větší propagaci než jeho švédský předchůce, pomocnou ruku v reklamní kampani by mohla poskytnout i filmová obálka knižního vydání. A pokud díky americkému filmu Larssonova série získá i další čtenáře, o larssománii se třeba bude ještě nějakou dobu mluvit.
Jen by oba hlavní hrdinové a i některé další postavy nemuseli ve většině scén vypadat, jako kdyby všichni nakupovali oblečení v síti H&M.

Share Button

Autor příspěvku: Juan Zamora

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA