Svůj nový román známá a oblíbená autorka zasadila do rodného Skotska a opět jím dokazuje své kvality a potvrzuje čestné místo mezi britskými klasiky detektivního žánru…
Val McDermidová má několik okruhů svých knih – celkem pohodovou sérii s Kate Branniganovou, temnou řadu s Tonym Hillem, samostatné romány a řadu s lesbičkou Lindsay Gordonovou (tedy nikoli Lindsayem Gordonem, jak je uvedeno na přebalu knihy.) Jsem příznivkyní řady s Kate, ale na tu s psychologem Hillem si netroufám. Stačil mi adaptovaný seriál, a všichni dobře víme, že knižní předlohy jsou ještě dramatičtější a bezpochyby drastičtější. Samostatné romány se prý vyznačují psychologickou hloubkou a realistickým zpracováním, což mohu Temným strunám dosvědčit, příjemně mne překvapily. (Teď už se nebudu obávat přečíst si i jiné samostatné knihy McDermidové, pravděpodobně vyjma Vzdálené ozvěny. Temné struny na ni totiž volně navazují, a tak už vím, kdo z Ozvěny je vrah.)
Hlavní hrdinkou nového románu je inspektorka Karen Pirieová, zabývající se starými nevyřešenými případy. Její instinkt pro neobvyklé záležitosti ji přihraje zvláštní příběh rodiny, která přišla nahlásit pohřešovanou osobu po dvaadvaceti letech. Celou tu dobu si Misha myslela, že její otec – hrdý skotský horník – v osmdesátých letech zradil, přidal se ke stávkokazům, odjel s nimi a už nenašel odvahu se vrátit. Misha teď však nutně potřebuje proklínaného otce najít, ale když se pustí do hledání, zjistí, že měli od začátku špatné informace…
Pak je tu druhá záhada, opět přibližně stejně starý zločin, který spadne Pirieové do klína, tentokrát však z úplně jiného prostředí. Milionáři Grantovi kdysi unesli dceru a vnuka, avšak při předání výkupného se něco zvrtlo a žena zemřela. Malé dítě už nikdo nespatřil a dodnes se neví nic ani o identitě únosců. Štěstí však nahraje novinářce Bel Richmondové, když najde nový důkaz a vymůže si díky němu exkluzivní práva a účast při obnoveném vyšetřování. Postupně se tak před Bel i čtenářem odhaluje průběh dávné tragédie, s jejímiž detaily nebyla veřejnost rozhodně seznámena…
Musím přiznat, že mě případ únosu dědičky zajímal mnohem víc než stávkující horníci. Obzvlášť když se odnož vyšetřování přesunula z pochmurného skotského Fifu do bezstarostného Toskánska a začaly se vynořovat opravdu podivné věci. A s každou další se případ stále víc zamotával. Ale postupně už bylo jedno, který případ se řeší, protože napínavé byly oba a nezbývalo než bez dechu obracet stránky.
Připouštím, že jedna určitá linka, naznačující směr řešení, je opravdu hodně okatá a dojde asi každému, ale jinak to asi napsat nešlo a stejně je tohle odhalení jen dalším otazníkem v řadě a nijak neubírá na dramatičnosti celého finále. K němu směřovaly všechny cestičky – některé skončily šťastně, jiné nečekaně tragicky, a vlastně ten hlavní závěr je ve hvězdách. Je totiž jen na čtenáři, jestli si myslí, že má Karen Pirieová šanci usvědčit pachatele. Optimisté by jí to přáli, vzhledem k souvislostem to však není příliš reálné. Ale kdo ví. Třeba se k Pirieové autorka zas někdy vrátí a my se dohru této výborné detektivky přeci jen dozvíme…
Originál: A Darker Domain
Překlad: Radmila Damová
Vydal: BB art, 2009
325 stran
