V polovině května tohoto roku se na pražském Výstavišti setkaly v rámci čtenářské besedy dvě spisovatelky, které mají vztah k severu Evropy. Česká autorka Michaela Klevisová a norská detektivkářka Marit Reiersgårdová.
Krátké představení autorek
Žurnalistka a spisovatelka Michaela Klevisová se účastní setkání se čtenáři pravidelně a byla hostem i loňského knižního veletrhu. Svou první detektivku (Kroky vraha) napsala před deseti lety a představila v ní čtenářům hlavní postavu inspektora Josefa Bergmana. Od té doby vyšly s tímto kriminalistou další tři tituly, přičemž ten zatím poslední vyšel před dvěma roky. Na pultech knihkupectví byste ho našli pod názvem Ostrov šedých mnichů. Michaela Klevisová je obdivovatelkou britských autorů klasických detektivek, mezi nimiž vede P. D. Jamesová. Ráda cestuje, především do severských zemí.
Norská autorka Marit Reiersgårdová je v Praze už podruhé. Když tu byla před pár lety, překvapilo ji, jak jsou regály knihkupectví plné knih jejího krajana a kolegy Joa Nesbøho. Tehdy si prý říkala, že by bylo hezké se sem vrátit a vidět tu i svoje knihy. To se jí nyní alespoň částečně podařilo. I když jí doma vyšlo už šest titulů, u nás se můžeme s její tvorbou seznámit zatím v jediném česky vydaném románu Závěje. A jak se zdá, tuzemští čtenáři go přijali velmi slušně.
Co dělaly, než začaly psát detektivky?
U spisovatelů bývá obvyklé, že před začátkem své literární tvorby vystřídali řadu zaměstnání. Michaela Klevisová uvedla, že píše celý život, snad už od předškolního věku. Kromě novinářské činnosti pracuje také jako překladatelka a nějaký čas (v roce 2008) byla členem scenáristického týmu nekonečného seriálu Ulice. Tahle práce ji ale dle jejích vlastních slov nevyhovovala, cítí se být spíše sólovým hráčem.
To Marit Reiersgårdová, než stala spisovatelkou, řadu zaměstnání opravdu vystřídala. Pracovala jako kuchařka, aranžérka výloh, měla vlastní obchod, byla zaměstnaná i v kanceláři.
Jak koresponduje křehký vzhled autorek s detektivním žánrem?
Při pohledu na tak křehkou a sympatickou spisovatelku, jakou Michaela Klevisová beze sporu je, leckoho jistě napadne, proč si zvolila zrovna detektivní žánr. Autorka k tomu uvedla, že detektivky „hltala“ už od nějakých devatenácti či dvaceti let. Pak už neměla co číst, a tak se rozhodla něco napsat sama. Kupodivu jí hned první knihu vydali, a tak začala psát další detektivky. Jejich hlavní postavou je sice vyšetřovatel, zmíněný inspektor Josef Bergman, ale autorka před samotným vyšetřováním dává přednost psychologii postav. Sama říká, že by ji nebavilo psát knihy bez toho, aby zkoumala, proč postavy jednají, tak jak jednají, resp. co je k jejich činům vede.
Marit Reiersgårdová na tuto otázku se smíchem odpověděla, že ji neznáme, ale pak už vážněji doplnila, že jistou temnotu má každý člověk v sobě. Na rozdíl od svých kolegů, kteří si často libují v morbidních detailech a své postavy obdařují řadou úchylek, ale nemá ráda krev, přemíru akce a násilí. Raději dává přednost – podobně jako její přítomná česká kolegyně – zkoumání proč a jak se zločin stal. Sama se chce svou tvorbou od severských autorů odlišit, a právě v tomto způsobu vidí jednu z možností.
Cestují rády? Projevilo se to i v jejich tvorbě?
Záliba Michaely Klevisové v severských zemích se projevuje nejen v tom, že do nich ráda cestuje a že čte severské autory (mezi oblíbené řadí Camillu Läckbergovou a Johana Theorina), ale i v její tvorbě. Proto svůj poslední titul s inspektorem Bergmanem umístila na holandský ostrov Schiermonnikoog. Jeho odlehlé končiny přesně odpovídají autorčině preferenci detektivních příběhů anglického stylu, ve kterých je narušen řád nějaké do té doby fungující komunity. V tomto případě tedy zapadlé ostrovní vesničky.
Seveřanka Marit Reiersgårdová se čtenářům svěřila, že celkem ráda cestuje na jih od své domoviny, do čehož zahrnuje i Česko. Na otázku, zdali neuvažuje umístit sem některý svůj příběh, autorka odpověděla, že si zatím netroufá, protože české reálie téměř nezná. Nicméně připouští, že by to mohlo být zajímavé. Sama čte všechny žánry, ale detektivky vynechává v době, kdy sama pracuje na románu, nechce se nechat ovlivňovat. Vyjádřila přání, že by si ráda někdy přečetla něco i od Michaely Klevisové.
V čem je podle autorek rozdíl mezi českými a tzv. severskými detektivkami?
Podle Michaely Klevisové není česká detektivka, a tedy ani život vyšetřovatelů tak akční, jako tomu bývá v románech severských autorů, kde se to podle ní „hemží samýma úchylama“.
V téhle souvislosti dostala Marit Reiersgårdová podobnou otázku, jakou před ní dostali mnozí její krajané – proč oplývají severské detektivky takovým množstvím postav s různými deviacemi? Norská spisovatelka soudí, že je to tím, že je ve skutečnosti Skandinávie velmi bezpečná a na ulici téměř nepotkáte policistu. Možná proto si autoři tak rádi vymýšlejí ponuré a syrové příběhy, které čtenáři v kontrastu s „všední realitou“ chtějí číst.
Existuje nějaká postava v jejich románech, kterou by chtěli nechat zabít?
Michaela Klevisová říká, že pokud by musela někoho zabít, tak snad jedině šéfku scenáristického týmu z románu Zlodějka příběhů, druhého příběhu s inspektorem Bergmanem. Inspiraci by hledala ze své práce na seriálu Ulice…
Marit Reiersgårdová se přítomným čtenářům svěřila, že má ráda všechny své postavy a bylo pro ni těžké „zabít“ i ty dvě v knize Závěje.
Beseda v podobě příjemně strávené hodiny byla zakončená autogramiádou obou spisovatelek.
