Nejen pro čtenáře detektivek je jedním z největších lákadel knižního veletrhu možnost potkat své oblíbené autory. Na 24. knižním veletrhu, který proběhl v první polovině května na Výstavišti v pražských Holešovicích, se mohli setkat hned se třemi autory detektivek – Jiřím Březinou, Zdenkou Hamerovou a Michaelou Klevisovou. Besedu se čtenáři organizovalo vydavatelství Albatros.
Proč začali psát, jaké autory mají rádi a kteří je ovlivnili?
Posledně jmenované autorce vyšlo pět titulů s hlavní postavou postaršího vyšetřovatele Josefa Bergmana, přičemž čtvrtý titul (Ostrov šedých mnichů) umístila na holandský ostrov a poslední titul (Zmizela v mlze) do odlehlé norské vesničky. Michaela Klevisová na besedě uvedla, že detektivky vždycky sama četla, a proto se také rozhodla je psát. Její nejoblíbenější autorkou je britská spisovatelka P. D. Jamesová. Zpočátku prý byla jejím stylem ovlivněna, ale čím píše déle, tím více se od jejího vlivu oprošťuje.
Zdeňce Hamerové vyšlo již osm titulů, z nichž zatím poslední (Bílá tma) si vede u čtenářů velice dobře. Rodačka z Mělníka si za hlavní postavu nevolí ani detektiva nebo policistu, ale vždy ženu, která se dostane do nesnází. Sama má ráda spíše společenský román a její oblíbenou autorkou je Joy Fieldingová, která podle ní píše optimální žánr – společenský román s detektivní zápletkou.
Jiří Březina, mimo jiné autor Polednice, měl rád postavu Sherlocka Holmese od Arthura Conana Doyla, nicméně před zhruba pěti lety začal číst tzv. severské detektivky, které ho svými podle něj plnohodnotnými příběhy ovlivnili. Začal proto psát detektivky, u kterých se vždy snažil, aby měly určitý přesah nad rámec žánru.
Převedení detektivních románů na filmové plátno je poměrně časté, troufli by si autoři sami napsat scénář k případné adaptaci jejich děl?
Michaela Klevisová se nejprve podělila se čtenáři o informaci, že Česká televize chystá detektivní seriál podle všech jejích zatím vydaných knih. Nebude mít ovšem pět dílů, ale deset, protože půjde opět o formát (řadou diváků nepříliš oblíbený), kdy bude jeden příběh rozdělen do dvou epizod. Michaela ale nyní pracuje už na šestém románu, ve kterém by měl Bergman vyšetřovat opět v Čechách, takže je možné, že bude seriál nakonec dvanáctidílný. Epizody bude spojovat obvyklá dějová linie ohledně hlavní postavy. Zatím se však neví, kdo postavu Bergmana ztvární a ani autorka nemá o herci konkrétní představu.
Za sebou má podle svých slov příšernou půlroční scénáristickou zkušenost, a to na „nekonečném“ seriálu Ulice. Tehdy jí týmová spolupráce moc nesedla, navíc často ani nebyla autorkou samotného děje, ale jen navrhovala dějové linie, takže už by jí dnes nikdo k psaní scénáře nepřemluvil.
Zdenka Hamerová už kdysi jeden scénář napsala, a byla to pohádka pro divadelní soubor. O psaní filmových či televizních scénářů zatím neuvažovala, už jen proto, že je to samostatný obor na vysoké škole.
V podobném duchu se vyjádřil také Jiří Březina – krátkou zkušenost se scénářem má také, ale podle něj je to náročnější činnost než psaní románů.
Jak je na tom z pohledu autorů česká detektivka? Stagnuje nebo její obliba u čtenářů stoupá?
Jiří Březina soudí, že česká detektivka je rozhodně pojmem a stoupající obliba není žádné sci-fi. Čtenáři vyžadují dobré detektivky, což nyní respektují i renomovaná nakladatelství, která v tomto směru vychází čtenářům vstříc. Podle něj by česká detektivka jednou mohl být fenomén.
Besedu spolumoderoval Lubor Falteisek, místopředseda České asociace autorů detektivní literatury (AIEP) a člen poroty vyhlašující každoročně Cenu Jiřího Marka o nejlepší českou detektivku. Ten k tématu obliby české detektivky mimo jiné uvedl, že se může stát, že nějaký titul skončí na třetím místě, ale u čtenářů zazáří. V případě této besedy došlo k zajímavé události – na jedné pohovce vedle sebe seděla hodnotitelka – Zdenka Hamerová – další členka poroty, a hodnocená – Michaela Klevisová, která se letos uchází o tuto cenu s knihou Zmizela v mlze.
Panuje mezi autory českých detektivek rivalita?
Mezi autory detektivek, nebo alespoň zjevně mezi přítomnou trojicí autorů žádná rivalita nepanuje. Zdenka Hamerová tvrdí, že se respektují navzájem a čtenářům přiznala, že ráda čte knihy svých kolegů. Například na dovolené přečetla Březinovou Polednici a od té doby si na ni vždy vzpomene při reklamně na vlasové přípravky (kdo knihu přečetl, pochopí). Michaela Klevisová souhlasí ohledně vzájemného respektu a dokonce soudí, že pokud se čtenáři bude líbit kniha některého českého autora, sáhne možná i po dalších českých detektivkách. Její slova do puntíku potvrzuje i Jiří Březina, podle kterého si vzájemně autoři pomáhají – dobrá knížka přiláká čtenáře a vzbudí u nich zájem o českou detektivku.
Když už tedy nepanuje mezi autory rivalita, vyřizují si alespoň pomocí knižních postav účty s někým, kdo je naštval?
Michaela Klevisová na tuto otázku může odpovědět jednoznačně ano – bylo to s šéfkou scénáristického týmu Ulice a stalo se tak v románu Zlodějka příběhů.
Zdenka Hamerová v takovém případě popíše člověka, který ji naštval, ale vymění mu – tedy v tomto případě spíše „ji“ – současné příjmení za příjmení za svobodna.
Jiří Březina zase „ukradne“ dotyčného příjmení, které přisoudí nějaké postavě, nicméně dodává, že v knihách se spíše inspiruje událostmi a místy.
Co chystají autoři nového? Jak vlastně postupují při stavbě zápletky?
Jak už bylo zmíněno, Michaela Klevisová pracuje na šestém případu Josefa Bergmana, který se bude odehrávat v Beskydech, nicméně více ze zápletky prozradit nechtěla. Dle svých slov se v románech zaměřuje především na psychologii – postavy musí nejprve „ožít“, musí se do nich vcítit, než s nimi může pracovat dál.
Zdenka Hamerová má nyní hotových dvanáct stran nového rukopisu, jehož celý děj ještě nemá dopředu vymyšlený, za to o názvu knihy už má jasno – bude se jmenovat Panáček z popela a půjde v něm o babičku, která se stará o malého chlapce s poruchou ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), přičemž za podivných okolností zmizí. Autorka soudí, že příběh musí začít dramaticky a ona pak bude přemýšlet, co s ním dál.
Jiří Březina v současnosti dopisuje další díl s poručíkem Tomášem Volfem, který bude mít název Vzplanutí. Při stavbě děje kombinuje přístup obou přítomných kolegyň – má vymyšlený začátek i konec a teprve poté začne uvažovat, jak se ke konci dobere.
Přejme tedy sympatické trojici autorů hodně spokojených čtenářů. Nezbývá, než se přidat k výzvě Michaely Klevisové směrem k přítomným čtenářům: „Prosím, dejte české detektivce šanci!“
