Starý vladyka Burjan se vrací do svého dvorce ve vesničce Tajná, poblíž Staré Boleslavi. Je na konci svých sil. Ještě stačí informovat Ludmilu, že není její otcem a svěří jí klíč k dávnému tajemství. Varuje ji před staroboleslavským kanovníkem Mladotou, jehož dosud považovala Ludmila za „hodného strýčka“. Právě ten vzápětí nemilosrdně vtrhne do dvorce se svými muži. Ludmila se stačí ukrýt v tajné sklepní komůrce. Vetřelci Burjana zabijí, dvorec a posléze celou vesnici vypálí, vesničany povraždí.
Po několika dnech se Ludmila odváží vyjít ze svého úkrytu. Uchyluje se ke svému příteli, rytíři Věnkovi. Pronásledovatelé Ludmily však o sobě brzy dají znát. Věnkovi nezbývá, než se obrátit s prosbou o pomoc na svého dávného kamaráda panoše Otu, který je pobočníkem královského prokurátora Oldřicha z Chlumu. Ludmila cizím lidem příliš nedůvěřuje, a královskému úředníkovi, kterému se zpočátku do pátrání příliš nechce, už vůbec ne. Nakonec ale nemá na výběr.
Oldřich z Chlumu, který žije na hradě Bezděz, ukryje Ludmilu u panošovy milenky Adalberty v lesním zájezdním hostinci poblíž Mělníka a sám se vydává po stopě pachatelů zločinu. Čím více poznává okolnosti, tím více se ujišťuje, že za vypálením a vyvražděním Tajné stojí záhadné církevní bratrstvo, které se nezastaví před ničím a od něhož vedou nitky až k samotnému českému králi…
Když se řekne „historická detektivka“, mnozí si jistě vybaví Jméno růže, respektive zfilmovanou část stejnojmenného románu Umberta Eca. Tam řešil moudrý a sečtělý mnich v podání Seana Conneryho záhadné vraždy v klášteře posazeném vysoko v horách, na pomoc měl svého věrného „Watsona“ (Christian Slater). I v „Mystériu“ se setkáváme s chytrým vyšetřovatelem, který neztrácí smysl pro humor, nadhled či pochopení pro lidské poklesky, ale zároveň dokáže být nesmlouvavý a své si obhájit i před samotným králem. Také Oldřich má svého věrného pomocníka, panoše Otu.
Strážce boleslavského mystéria nás zavádí do druhé poloviny 13. století, kdy vládne Přemysl II. Otakar. Odehrává se na různých místech, převážně ve středních a severních Čechách. Autor volně nakládá s některými historickými fakty a v rámci atraktivnosti je spojuje dle své potřeby. Nebrání se do svého románu použít některé skutečné osoby (zmíněný král Přemysl, rytíř Kuna z Kováně). Oldřich z Chlumu je (fiktivní) hlavní postavou několika románů historika, publicisty a spisovatele Vlastimila Vondrušky (nar. 1955). Postava Oldřicha se dostala i na filmové plátno, a to zfilmováním románu Jménem krále, v hlavní roli s Karlem Rodenem. Film byl přijat velice vlažně a při vší úctě ke Karlu Rodenovi a v souvislosti s právě dočteným recenzovaným románem si myslím, že se na tuto roli vůbec nehodil.
Nechme ale film filmem. Jaká je tedy historická detektivka v knize? Především čtivá. Napsána svižně, srozumitelně, moderním jazykem. Nemusíte se bát nějakých těžko pochopitelných, dávno nepoužívaných výrazů a obratů. Pokud bychom chtěli použít dnešní terminologii, mluvili bychom spíše o kriminálním románu nebo thrilleru. Vrazi nejsou neznámí, jde jen o to proč, pro koho a pro co vraždili. Navíc se nemohu ubránit dojmu, že by se děj mohl (samozřejmě s nutným drobnými úpravami) odehrávat klidně i v dnešní době. Nechybí zde žádný z atributů, které známe i z dnešních thrillerů – bezskrupulózní vrazi ve službách kohosi jiného, propojení s mocnými a vlivnými, dávné tajemství, pronásledování, zrada, otázka důvěry, milostný motiv.
Ale „Strážce“ přináší přece jen něco navíc. Trochu jiný, než dějepisný pohled na danou dobu. Možná malinko zidealizovaný – skoro se zdá, že pokud nejste zrovna chycený lapka a netrávíte čas ve společnosti kata, čekají na vás všude zájezdní hostince plné krásných dívek, placek, dobrého uzeného, piva, vína či medoviny. Proč ne… V neposlední řadě je celkem zajímavé číst o místech, která mnozí z Vás znáte z dnešní doby. Je půvabné číst, jak Oldřich z Chlumu přebrodil v Praze Vltavu, aby se vydal osadou Smíchov k vesnici Košíře. Mě osobně je román o to bližší, že se z velké části odehrává v okolí Staré Boleslavi, kterou znám od dětství díky návštěvám tátovy chalupy.
Co tedy říci o knížce závěrem? Určitě vás neurazí a neodradí spletitostí či hlubokomyslnými filozofickými úvahami. Možná nebudete nedočkavě obracet stránky, abyste se dozvěděli, co se stane vzápětí, ale jistě knihu neodložíte. Možná vás i poučí, možná ve vás vzbudí zájem o historii nebo o některé souvislosti s románem. Každému takovému románu, který přinese něco navíc, fandím.
Vydalo nakladatelství MOBA, 2011
www.mobaknihy.cz
288 stran
