Spis Rosenherzová je čtvrtou knihou detektivní série německého autora Jana Segherse. U nás má však řada frankfurtských detektivek stejně jako její autor premiéru.
Hlavní komisař Robert Marthaler se rozhodl více se věnovat osobnímu životu, protože se svou přítelkyní Terezou čeká rodinu a nechá se přeřadit do nově zřízeného oddělení pro řešení starých případů. Jednoho rána při cestě na letiště je však auto s Terezou a obrazy putujícími na výstavu přepadeno a žena zůstává těžce zraněná. Obrazy zmizí. Marthaler se nesmí na vyšetřování případu podílet, ale díky tipu bulvárního novináře, může otevřít starý případ, který by měl mít souvislost s tímto loupežným přepadením.
Hlavnímu příběhu však předchází úvod, kdy máme možnost nahlédnout do roku 1966, kdy je jedné horké srpnové noci ve Frankfurtu brutálně zavražděna prostitutka, Karin Rosenherzová. Tento případ se velmi podobá jiné vraždě prostitutky, Rosemarie Nitribittové, jejíž smrt v roce 1957 způsobila v Německu skandál. Oba případy mají společné i to, že pachatel zůstal neodhalen.
Jeden z „nejhorších“ bulvárních novinářů Arne Günther nabízí Marthalerovi vzájemnou spolupráci, která vypadá spíše jako „smlouva s ďáblem“. Protože ale stopa od novináře vypadá zajímavě, pouští se detektiv do vyšetřování vraždy prostitutky Rosenherzové, která by měla nějakým způsobem souviset s krádeží obrazů. Není to však jednoduché a zdá se, že z vyšších míst příliš není zájem, aby byl tento případ vyřešen. Policejní složka případu se totiž ztratila a jediná kopie by měla být v Hesenském státním archivu. Vypůjčila si ji budoucí novinářka Anna Buchwaldová, kterou příběh zcela pohltil a je odhodlána ho za každou cenu vyřešit. Kopii svazku ale Marthalerovi nemíní jen tak zanechat a jelikož celou kauzu velmi podrobně zná, začnou vyšetřovat případ společně. Aby případ vyřešili, musí bojovat proti společensky významným protivníkům.
Pod pseudonymem Jan Seghers se skrývá německý spisovatel, kritik a esejista Matthias Altenburg. Detektivní příběh byl inspirován skutečnou vraždou Helgy Maturové z roku 1966 a pátrání po informacích se stalo součástí románu.
Anna je velmi svérázná dívka, vzdáleně připomíná jinou literární hrdinku, Lisbeth Salanderovou, švédského autora Stiega Larssona. Anna měla komplikované dětství a víceméně pořádně „nezapadla“ do společnosti. Kromě své posedlosti případem Rosenherzová miluje svou zelenou Mazdu MX-5 a klaustrofobii se snaží zahánět autogenním tréninkem. Spolu s Marthalerem však tvoří výbornou vyšetřovací dvojici. Milovník jízdy na kole, Robert Marthaler, má svá „temná období“, na která nerad vzpomíná. Svým jednáním působí velmi uvěřitelně a sympaticky.
Zajímavá je tady právě i linka komisařova osobního života. Den před nehodou Marthaler totiž uvidí Terezu s cizím mužem a vytvoří si jasný nelichotivý názor. Kromě vyšetřování případu v něm tedy probíhá silný vnitřní boj navíc umocněný skutečností, že situaci nemůže vyjasnit a po určitou dobu se svou partnerkou vlastně ani nemůže komunikovat.
V jednom z rozhovorů Jan Seghers říká, že detektivky se řídí vlastními zákony. Musí být realistické, vzrušující, uvěřitelné. A takováto slova knize Spis Rosenherzová rozhodně přísluší. Je to velmi čtivá kniha, se zajímavým příběhem, postavami, které vypadají velmi opravdově a tento dojem ještě umocňuje autorova znalost Frankfurtu a okolí. Kniha výborně začíná historií, kolem Tereziiny nehody trochu ztrácí na zápalu, ale po pár stránkách se do něj vrací s ještě větší vervou.
Koncem příštího roku se pravděpodobně dočkáme vydání jednoho z prvních dílů této série. Za sebe dodávám: škoda, že pauza k dalšímu titulu bude tak dlouhá. Myslím, že Jan Seghers může směle konkurovat jednomu ze svých vzorů, Henningu Mankellovi.
Originál: Die Akten Rosenherz, 2010
Překlad: Iva Kratochvílová, 2011
Vydalo: nakladatelství HOST, 2011
www.nakladatelstvi.hostbrno.cz
398 stran
