Obrovské nákupní centrum v Minnesotě je přepadeno skupinou somálských ozbrojenců, kteří zadržují více než tisícovku návštěvníků. Možná se stanou rukojmí nástrojem k vyjednávání. Možná to přežijí. Možná ne. Rozhodnout o tom může i bývalý mariňák, kterého útočníci přehlídli.
Obří nákupní centrum America the Mall na předměstí Minneapolisu je v předvánoční době plné lidí. Ti se snaží nakupovat dárky pro své blízké se stejnou vehemencí, s jakou se snaží protlačit davy lidí v jednotlivých pasážích. Chodby komplexu jsou koncipovány tak, aby se celý shůry co nejvíce podobal mapě Spojených států. Uprostřed toho všeho se nachází veliké atrium se zábavním parkem, kde nechybí dokonce ani malá horská dráha. Samozřejmostí je spousta stánků, aby se měli unavení nakupující kde občerstvit. Vítejte v ráji nákupů!
Z tohoto předvánočního snu vše „shopaholiků“ však přichází tvrdé probuzení. Zatímco reproduktory stále vyhrávají Rolničky, rolničky, šustot bankovek a pleskání platebních karet přerušuje střelba v chodbách. Do nákupního centra vniká skupina somálských vojáků a za rachotu samopalů žene lidi před sebou. Jak se zdá, jejich cílem je nahnat co nejvíce nakupujících do obrovského atria a tam je držet jako rukojmí. Co ale útočníci chtějí? Jde jim o rukojmí a vynucení nějakých svých požadavků nebo čeká Ameriku nové 11. září?
Naštěstí ne všichni se krčí ustrašeně na podlaze pod hlavněmi samopalů. Somálští útočníci si totiž nevšimli Raye Cruze. Tento poloviční Asiat a bývalý mariňák je v nákupním centru se svou přítelkyní Molly. Když uslyší střelbu, nemůže jen tak nevinně čekat na vysvobození, které může přijít kdovíkdy. Rozhodne se, že řady ozbrojenců poněkud zredukuje. Má ovšem proti přesile dobře vycvičených zabijáků vůbec nějakou šanci?
Střela zasáhla Santa Clause pod levé oko.
To je první věta knihy amerického novináře, kritika a spisovatele Stephena Huntera, který má za sebou již dvě desítky románů, převážně s tematikou zbraní, vojáků a odstřelovačů. Hned v citované větě naznačuje, že se nebude se čtenáři nijak „mazat“ a akci rozjede hned od začátku. I když vám brzy začne být jasné, že půjde o čisté „béčko“ (a autor to ohledně svých knih nepopírá), je nasnadě, že vezme všechna známá klišé tohoto žánru, pořádně je protřepe, naolejuje, naleští a sestaví z nich pěkně třaskavý příběh.
Ve Snadném terči najdeme všechny známé atributy podobných thrillerů — osamělého hrdinu, politikaření v řadách policie či armády, horlivé novináře, islamistické bojovníky nenávidějící Ameriku s jejím bohatým a rozhazovačným životem. Ale právě to, že dlouho nevíme, co je příčinou této noční můry dosud mírumilovně nakupujících zákazníků a co budou ozbrojenci požadovat, nás drží při čtení této svižně napsané knihy. Ta ostatně z velké části připomíná — jak vás jistě už napadlo — zejména první díl Smrtonosné pasti a v závěru na ni také dokonce odkazuje.
Autorova fascinace zbraněmi čiší z knihy skoro na každé druhé stránce. Je tedy více než zřejmé, na jaké cílové publikum je zaměřena. Hunter (jak příhodné jméno, že) čtenáře seznamuje dopodrobna s každou zbraní, která je v příběhu použita. Dozvíte se tak nejen přesný typ (který si můžete díky tomu najít na internetu), ale i třeba ráži nebo hmotnost. Na konci příběhu už pak autor bez ostychu dává najevo obdiv k armádním ostřelovačům či jednotce rychlého nasazení SWAT. To když se síly přesouvají a příběh se láme do finále.
Zastavit podobný úprk mohli jen střelci s automatickými zbraněmi. Jeden z nich sice vypálil pár jednotlivých výstřelů, ale pak jej proděravěla střela ráže .308 Winchester, kterou vyslal Dave McElroy ze střechy, a vyřadila jej navždy z boje.
Příslušníci SWATu proto vytvořili klínovou formaci, mávali svými samopaly HK MP5 a hulákali „Policie, policie, uvolněte cestu!“
Str. 206
Lze však zahlédnout i letmé otření se o motiv obdivu k falešnému hrdinství, vzrůstajícímu násilí ve společnosti, stále větším nárokům hráčů závislých na krvavých počítačových „střílečkách“ a propojení násilí ve hrách se skutečným životem. Navíc nejde bohužel o příběh až tak nereálný, jak víme z nedávných událostí, kdy došlo v USA k masakrům na veřejných místech.
Pokud jsem napsal, že jde ale především opravdu o „klasické béčko“, není to vůbec myšleno hanlivě. I když by Snadnému terči velice slušela filmová podoba, mezi knižními thrillery má své místo. Už jen proto, že je přírůstkem mezi současným neutuchajícím přívalem mrazivých severských příběhů, plných dávných rodinných tajemství, různých deviantů, alkoholiků a jiných ztroskotanců.
Dnes osmašedesátiletý Stephen Hunter napsal svůj příběh v moderním duchu, přímočaře, neumožňuje čtenáři, aby se příliš nudil. Ať už máte rádi střelné zbraně, obdivujete techniku armády, SWATu, FBI či policie, nebo prostě jen máte rádi svou starou vzduchovku na půdě, či třeba jen toužíte po příběhu, který vám připraví nenáročnou adrenalinovou jízdu, když se zaměříte na Snadný terč, nebude to trefa vedle.
Originální titul: Soft Target (2011)
Vydání v České republice: NAŠE VOJSKO, s. r. o. (2014)
Přeložil:Zdeněk Hurník (2014)
240 stran
www.nasevojsko.eu
