V 16. století žil byl jeden františkán se zvláštní zálibou v nožích. V současnosti dojde v americkém Richmondu k brutální vraždě kurátora muzea E. A. Poea. Zvrácený vrah ho stáhl z kůže. V norském Trondheimu v knihovně najdou taktéž tělo zohavené stejným způsobem. Všechny tři dějové linky spojuje jediná věc – tajemný rukopis, vázaný… hádáte správně, v lidské kůži.
Rukopis a středověká osa vyprávění připomenou Stevea Berryho a jemu podobné, to však není případ tohohle pozoruhodného románu. Žádná honba za pokladem a zběsilé akce, toto je opravdu detektivka, vyšetřovateli se to tu jen hemží. V Richmondu se vyprávění soustředí na kriminalistku Felicii Stoneovou, v Norsku je hlavní postavou vrchní inspektor Odd Singsaker. Podobně jako třeba u Jennifer Lee Carrellové je ale tahle detektivka velmi kultivovaná, hlavně díky akademickému prostředí, kde se příběh odehrává – knihovna, muzeum, staré svazky, literatura, historie, Poe…
Když se detektivka točí kolem Edgara Allana Poea, můžete si být jistí, že to nebude veselé čtení. A když je dalším výrazným tématem stahování z kůže, nebude to ani čtení pro slabé žaludky… Ne že by popisy byly příliš morbidní, to zajistí čtenářova zjitřená fantazie. Doporučuje se při čtení příliš si nepředstavovat. A naopak se nedoporučuje sundávat z knihy obálku, pod ní se totiž skrývá anatomicky znepokojivý obrázek, podtrhující morbidnost oněch vražd…
Příběh je zahuštěný zajímavými postavami, které táhnou děj. Žebravý mnich je ten nejzlověstnější františkán, jaký kdy byl na stránkách knih. Inspektor Singsaker po operaci mozku prodělal menší změnu osobnosti a ani Felicie Stoneová není tuctovou postavou, jakých jsou všude mraky. Nemluvě o slibných podezřelých, zejména na norské straně – koneckonců je to norský román. Paradoxně jedna z nejsympatičtějších postav je právě hlavní podezřelý, pak je tu ještě knihovnice, co přečetla až moc detektivek. Autor si na hrdinech dal opravdu záležet a málokdy jsou černobílí. Ale mihl se mezi nimi vrah už na začátku, tak jak se na správnou detektivku sluší?
Říše milosti se stala mezinárodním bestsellerem a není se co divit. Výrazně tomu určitě pomohlo částečné zasazení do Ameriky, ale nejen to. Najdete tu originální a zajímavé postavy, rozpor mezi brutalitou vražd a poklidným prostředím milovníků knih, sběratelů a učenců. Na Norsko překvapivý nádech humoru. Chytrá zápletka je samozřejmostí, ale co určitě fascinovalo čtenáře při přehlédnutí anotace, bylo znepokojivé téma stahování z kůže, na to si troufne jen málokdo. Aby se mu navíc povedlo něco tak odporného zakomponovat do detektivky, aniž by nutil čtenáře zvracet, to je kumšt. A Jorgenu Brekke se to povedlo na výbornou. Pokud tedy máte rádi literární záhady a netrpíte útlocitností, je Říše milosti ideální četba pro zimní večery…
Originál: Nadens omkrets, 2011
Překlad: Tereza Blatná
Vydal: XYZ, 2016
375 stran
