Prokleté domovy (Ben Aaronovitch)

Útvar pro paranormálno v moderním Londýně opět zasahuje!

Další bláznivé dobrodružství konstábla Petera Granta úzce navazuje na předchozí díly – v těch získala jednotka Rozmaru dlouhý seznam podezřelých osob, které se mohli i nemuseli pokoutně učit magii od nesprávných čarodějů. A několik lidí z toho seznamu se dostalo do hledáčku policie, takže se dějové linky rozbíhají a množí se případy, o kterých netušíte, jestli budou pro děj důležité nebo ne. A to je teprve začátek…

Pochopitelně se jakékoliv skutečné vyšetřování ztrácí pod nánosem veselých historek, souvisejících s čímkoli jiným, většinou magickým – např. s audiencí říčních bohů, kde Peterův tým dohlíží na klidný průběh akce, jako by to byl obyčejný jarmark, nebo s novým úkolem v učednické praxi vykovat si vlastní magickou hůl. Kdo už zná předešlé díly, ten ví, že se při těchhle historkách bude skvěle bavit a že zcela jistě narazí na pár dalších policejně nekorektních hlášek typu: „ten perimetr se sám nezkontroluje“ nebo „lidé z DEBILu, southwarské Divize pro eliminaci balistických a ilegálních rizik a vítěz ceny za nejhůře poskládaný akronym.“

Tak jako všechny cesty vedou do Říma, v Prokletých domovech všechna vodítka vedou do jednoho superošklivého věžáku, který se nechce nechat zbourat. Peter se tam spolu s Lesley a teriérem Tobym infiltruje, aby byl přímo uprostřed dění, ať už se to děje cokoli. Čtenář se tak dočká jedné monumentální kouzelnické bitvy, stejně monumentální detonace i pár ošklivějších překvapení, o které ve správných detektivkách není nikdy nouze…

Nečekaným bonusem při čtení tohoto čtvrtého dílu byla znalost komiksového mezidílu Čarojízda, díky kterému teď už má čtenář konkrétnější představu o podobě hlavních postav (anebo pokud jste si je nepředstavovali kreslené, tak teď už ano). Elegantní Nightingale v obleku, Molly v čepečku, jen holt Lesley s maskou se stále vzpírá jakémukoli zpodobnění (a možná je to tak lepší…)

Výsledkem je zábavné a upovídané vyšetřování nadpřirozena (se zoufalou snahou integrovat ho do běžného systému Metropolitní policie) do kterého občas zasahují Řeky, osud nebo mysteriózní Muž bez tváře. A protože autor i hlavní hrdina si potrpí na architekturu, tentokrát se čtenářům dostane detailního náhledu do sociologie a projektování sídliště….

Originál: Broken Homes, 2013
Překlad: Milan Žáček
Vydal: Argo, 2017
259 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.